Jestliže by měli být kyjovští občané starších ročníků podrobeni zkoušce z dějepisu a byly jim kladeny otázky z historie našeho města, tak soudím, že by bylo málo těch, kteří by z této zkoušky obdrželi známku “jedničku”. Rozhodně více by bylo těch “pětkařů”. A přece můžeme říci, že na každém kroku “kráčela naším městem historie”. Zabýváme-li se dobou uplynulého čtvrtstoletí, dobou, která uplynula od Vítězného Února, musíme konstatovat, že byla vybudována řada objektů, které příští generace zařadí do památníků svého města.
    Objektů, k nimž se vztahuje dávná historie není v Kyjově mnoho. Tyto objekty jsou jako kulturní památky evidovány (ve smyslu zákona č. 22/1958 Sb.) v “Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Brně”. Duplikáty evidenčních listů jsou uloženy na MěstNV, odboru výstavby v Kyjově. Z významných objektů uvádím:

    Socialistické zřízení věnuje nemalou péči o uchování historických památek. Příznivé výsledky našeho národního hospodářství umožňují vynakládat značné finanční prostředky na jejich restauraci a údržbu. Také památkovým objektům našeho města v posledních dvaceti pěti letech byla věnována velká péče, která v období předmnichovské republiky a pochopitelně v době okupace byla zcela minimální. O péči, která v údobí socialisace byla památkovým objektům věnována uvádím:

    Nad vchodem do radnice, pod habsburským a městským erbem můžeme na kamenné desce číst vytesaný latinský nápis: “HOC PRETORIVM CCEPTVM EST EXSTRVI ANNO 1561 EXSTRVCTVMQVE EST 1562 PRIMATE VENCESILAO BZENECENSI SENIORE AVXILO CVIVS LICVIT FINIRE LABORS EST ADIVTORI LAVS REFENDA DEO”. V překladu: Tato radnice začala se budovat roku 1561 a byla dobudována 1562 za primátora Václava Bzeneckého staršího.”
    Kyjovská radnice je tedy stará více než 400 let. V roce 1958-60 byla provedena, s využitím půdního prostoru, nástavba druhého poschodí a od roku 1966 je v postupných etapách prováděna náročná generální rekonstrukce celé radniční budovy. Zinková secesní krytina přilbice radniční věže (z konce minulého století) byla odstraněna a pokryta novou měděnou krytinou. Podle vyjádření odborníků tato krytina může přečkat dobu 400-500 let. Při této příležitosti bylo do nově pozlacené báně předsedou Městského národního výboru s. Radoslavem Navrátilem vloženo “Poselství potomkům”. Toto poselství obsahuje řadu dokumentů ze současné doby, jako: Jmenný seznam poslanců s uvedením jejich funkcí, povolání a bydliště, plán Kyjova z roku 1970 s vyznačením významných budov, s názvy ulic a popisnými čísly domů. V poselství je na 60 fotosnímků jednotlivých lokalit Kyjova s označením odkud byly fotografovány.
    Jsou zde informace o počtu a složení obyvatelstva, o životní úrovni, o závodech a výrobě, o občanské vybavenosti, o složkách Národní fronty, politických organizacích, o politickém, veřejném a kulturním životě. Kromě cca 80 stran písemného materiálu je zde vložen magnetofonový pásek s nahrávkou “poselství potomkům”, je zde dále černobílý film “Den našeho života”, obsahující záběry z ulic, tržiště, obchodů, škol, závodů, dílen, z tělocvičných a kulturních zařízení. Uloženy jsou zde i tehdy platné mince, bankovky a denní tisk. Přiložena je i dokumentace o výměně krytiny báně věže, kterou provedly Komunální služby města Kroměříže. Není zapomenuto na “nálezce”, který báň po X letech otevře, pro kterého je určena, jako dar předků, půllitrová láhev kyjovské slivovice.
    V letech 1972-73 byla provedena obnova fasády radnice akademickým sochařem Dušanem Křížkou z Roudnice nad Labem a Václavem Buštíkem z Prahy. Při těchto pracích bylo odkryto zazděné románské dvojokno někdejší zvonice. (Odtud dřívější primátoři zvonem svolávali konšele k zasedání městské rady – magistrátu.)
    Rozsáhlá a náročná rekonstrukce se zachováním původního zdiva byla provedena uvnitř radniční budovy, kde bylo položeno nové schodiště, zřízena zasedací síň a obřadní síň v prvním poschodí a velká zasedací síň se šatnou, kotelnou, kuchyní a sociálním zařízení v přízemí. Provedena byla výměna všech oken radnice a kamenného ostění oken a dveří, výměna osvětlovacích těles a lustrů. Položena byla v halách a chodbách nová mramorová dlažba, provedena byla oprava arkýřů a poškozené klenby. Provedeno bylo stažení zdiva radniční věže pomocí měděných lan a betonových injekcí.
    Velká zasedací síň a obřadní síň jsou vybaveny vhodně řešeným nábytkem a zařízením, čímž je v nich vytvořeno velmi representační a důstojné prostředí, o němž se návštěvníci vyjadřují s nemalou pochvalou. Provedenou generální renovací stala se radnice chloubou našeho města.

    Kyjovský zámeček byl vybudován za primátorování Václava Bzeneckého staršího v roce 1556. Zámeček je tedy nejstarší budovou našeho města, kyjovská radnice je o šest roků mladší, pakliže nebereme v úvahu, že zámeček vznikl přestavbou staré, už šesté tvrze, o které není známo, kdy byla vystavěna. Ve své původní podobě zachoval se zámeček až do roku 1911, kdy v něm byly provedeny nevhodné stavební adaptace tím, že prostorné místnosti byly přepaženy. Vznikla tak řada nových, ale velmi malých místnůstek.
    Byť by masivní, převážně kamenné zdivo, zůstalo doslova neporušené, pak více než 400 let staré trámoví stropů se jednak proneslo a jeho nosnost se snížila. Tato okolnost, jakož i stářím zchátralá okna, podlahy, dlažby, schody, omítka byly důvodem k tomu, aby byla provedena generální renovace celé budovy.
    Renovace započala v roce 1972. V první etapě byla provedena výměna oken a dveří, následovala výměna dlažby za mramorovou, vybourány byly uvedené zděné přepážky, čímž byly získány původní prostorné místnosti. Renovace je v pokročilém stadiu. Nejsem prorokem, abych mohl předvídat její ukončení, nicméně soudím, že po ukončení rekonstrukce bude zámeček daleko lépe sloužit muzeu a uložení sbírek.

    Takto je označena budova dnešní Lidové školy umění v evidenčním listě Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Brně. Jedná se o někdejší chudobinec, který byl vystavěn v roce 1739 zámožným kyjovským měšťanem Dominikem Jurovským. Tato barokní jednopatrová budova s šesti pokoji a domácí kaplí sloužila po dvě století jako útulek pro dvanáct kyjovských starých chudých občanů, odkázaných ponejvíce na milodary.
    Latinský chronostich umístěný nad vchodem do budovy v překladu znamená: “Co učiníte jednomu z těchto chudých, učiníte mně.” Budova byla péčí Domovní správy opravena, provedena oprava oken, dveří, podlah a domácí kaple adaptována na hudební sál. Jen původní masivní dřevěné dubové schody svědčí dodnes o stáří budovy.

    Stavba dnešního farního kostela byla započata v roce 1718, dokončena byla v roce 1720. V roce 1743 byla pak k němu přistavěna boční loď. V této podobě zůstává kostel až dodnes. V roce 1973 na kostele provedena oprava omítky a celý kostel byl nově vymalován.

    Z historických záznamů se dovídáme, že na místě kaple stával kostel. Z nákresu plánku z roku 1715 usuzujeme, že to byl velký výstavný kostel s vysokou věží. V roce 1807, kdy byl Kyjov postižen velkým požárem, vyhořel i kostel. Po požáru nebyl kostel vystavěn ve své původní velikosti, na jeho místě byla vystavěna až v roce 1833, tedy 25 let po požáru, stávající kaple. V uplynulém čtvrtstoletí byla kaple opravena, nově omítnuta a provedena výměna krytiny.

    Je vystavěna na dominujícím návrší u silnice na Vlkoš. Chronostich nad vchodem, latinsky psaný, v českém překladu zní: “Poutníku popatři, pod touto ochranou uchráněno od moru” a letopočet 1716. Kaple byla válečnými událostmi v roce 1945 značně poškozena. Němci v její blízkosti měli dělostřelecké palební postavení. Péčí MěstNV byla kaple opravena, provedena výměna krytiny, oprava omítky a kaple vymalována. V kapli byl na plechu neuměle malovaný obraz požáru Kyjova v roce 1807. Tento obraz je nyní uložen v muzeu.

    Mariánský sloup na kyjovském náměstí byl postaven v roce 1628. Je to štíhlý iónský sloup na němž je postavena ranně barokní kamenná socha madony značné umělecké hodnoty. Přes své stáří sloup i socha jsou ve velmi zachovalém stavu. MěstNV udržuje kolem tohoto objektu květinový záhon.