Zachovaná darovací listina z roku 1126 je podkladem pro konání oslav trvání našeho města. Termín oslav je určen na 13. a 14. srpna 1976. Pro zajištění důstojného průběhu oslav, které překročí určitě rámec města, je otázce příprav věnována náležitá pozornost. Je ustaven devítičlenný štáb slavností, v jehož čele stojí předseda Městského národního výboru soudruh Radoslav Navrátil. Štáb má k disposici dvě pracovnice, které budou zajišťovat administrativu štábu.

    Aby byla osmsetpadesátinám Kyjova zajištěna patřičná politicko historická úroveň, dostává se oslavám následujícího ideového záměru:

1. Vzpomenout a dát jednoznačně najevo, že již před 850 lety existoval Kyjov jako české osídlení.
2. Ukázat vývoj města na pozadí historie devíti století.
3. Zdůraznit a ukázat rozvoj města v epoše socialistické společnosti, včetně všestranné péče socialistického státu o občany.

    Úkol je to velmi složitý i když je vsunut do pouhých tří bodů. Pro jejich zajištění je ustaveno osm výborů, v jejichž čele stojí zkušení organizátoři, osvědčení v dřívějších akcích. Jsou to výbory:

1. pro přípravu slavnostního zasedání nejvyšších orgánů ve městě (5 členů)
2. soutěžní a výstavní výbor (3 členové)
3. pro přípravu hlavního programu a všech zábav (10 členů)
4. propagační (7 členů)
5. pro výzdobu a úpravu města (8 členů)
6. rozpočtový a finanční (8 členů)
7. zásobovací a stravovací (8 členů)
8. pro služby (6 členů)

    Organizační úkoly jsou tak rozsáhlé, že si situace vyžaduje vytvořit při některých výborech specializované komise. Takže dosavadní stav členů štábu plus členové výboru v počtu 57 se značně rozšiřuje. A stává se velmi širokým aktivem, když je rozšířen o velký počet pracovníků Sdruženého závodního klubu Revolučního odborového hnutí (Domu kultury).
    Oslavy se konají pod záštitou Okresního výboru Komunistické strany Československa v Hodoníně.

    Ještě před slavnostním zasedání pléna MěNV pořádá předseda s. Navrátil v obřadní síni městské radnice úvodní akt oslav se slavnostním přípitkem při příležitosti 850tého výročí Kyjova. Přítomni jsou významní hosté a významné osobnosti města.

    Poté je v estrádním sále Domu kultury zahájeno slavnostní zasedání MěNV spolu se zástupci složek Národní fronty, představitelů veřejného života, zasloužilých pracovníků a zástupců okresních, krajských a ústředních orgánů.

    Mezi oficielními hosty je ministr České socialistické republiky s. ing. Oldřich Svačina, místopředsedové České národní rady s. JUDr. Vladimír Ambroz a František Toman. Dále soudruh Karel Neubert, vedoucí tajemník Krajské organizace Komunistické strany Československa, místopředseda Krajského národního výboru s. Miloš Jakšík, vedoucí tajemník okresní organizace KSČ v Hodoníně s. Jan Forman, zástupci ONV a další.

    Na slavnostním zasedání MěNV jsou dekorováni pamětními medailemi se symbolem 850tin Kyjova zasloužilí pracovníci a kolektivy. Tato schůze pléna se koná již 8. července. Soudruh navrátil přebírá státní vyznamenání městu Kyjovu z rukou s. ministra ing. Oldřicha Svačiny na slavnostním zahájení oslav.
    Mezitím se v ulicích města shromažďují tisíce lidí. Promenují a obhlíží s uspokojením výsledky úklidové činnosti občanů Kyjova věnované oslavám.

    Příchody na náměstí Klementa Gottwalda jsou opatřeny pevnými závorami a strážními budkami. Jsou umístěny na třech příchodních ulicích k náměstí. Na křižovatce ulice Komenského a ulice Dobrovského, mezi budovami pošty a domem, v němž je umístěna městská knihovna. Další je na třídě Rudé armády u domu, v němž je umístěna televizní služba. Třetí brána je mezi objektem městské radnice a restaurací Jednota při Domě kultury. Čtvrtá z bran je umístěna na protilehlém konci náměstí směrem od městské radnice. Jde o maketu někdejší radnice. Je postavena ve sníženém prostoru náměstí mezi budovami restaurace Zámeček a budovou ředitelství Zemědělského stavebního podniku. Jde vlastně o věž, která má jen úzký průchod cca 2,5 m. Od věže k domům je zahrazena palisádou, takže při trochu větším počtu chodců se stává průchod jednosměrným. Avšak tato vlastnost průchodu věže bude známa až v sobotu 14. srpna.
    Na oslavy do našeho města se sjíždí milovníci Kyjova, kterými se stali tím, že se tu narodili, nebo zde studovali, nebo se jen jednou náhodně setkali se zdejšími bodrými, upřímnými občany naší slovácké metropole.
    I tentokrát se občané Kyjova na své milé hosty jaksepatří připravili. Dlouho před oslavami se uklízí, strojový park technických služeb města Kyjova se pustil do odklizu staletých barabizen. Už několik týdnů se asanuje na všech úsecích města. Společné úsilí měšťanů snad i ty duše lidí očišťují. Jsme si navzájem bližší.
    Městské ulice se staly už v pátek příjemnou promenádou. Především ten vyšňořený střed města. A je možno nejednou i když v různých obměnách slyšet: “Kyjov by podobné slavnosti měl mít častěji”. Jsou to slova místních i přespolních, kteří neduhy našeho města znají. Teď však je všude uklizeno, lidé vymydlení navenek, ale dobře si všimnuvší pozorovatel vidí, že očista se odbývá i uvnitř. Proto se nám všem tak spokojeně kráčí naším milým městem.

    A že je to pěkná kupa lidí, které oslavenec, osmsetpadesátiletý Kyjov pojmul do své náruče. Přesná čísla nejsou známa. Odhadem však možno s určitostí tvrdit, že mimo našich jedenácti tisíc se tu tísní dalších šedesát. Zvlášť v sobotu je všude tlačenice.

    V pátek 13. srpna večer jsou pro veřejnost oficiálně otevřeny oslavy v přírodním hledišti Letního kina s programem “Klenotnice písní a tanců z Kyjovska”. Kdo tento program stačil shlédnout, je po všech stránkách spokojen.
    V sobotu si mohou přijít na své mladí i staří. Ono je pravda, že je nemálo těch, kteří po různě prožitém večeru nechválí program oslav, podle kterého se přihlásil hudební budíček. Avšak ani ten nefungoval jak u hodin bývá, takže protiprogram dal někde pokoj.

    Sobota 14.8. se však vyznačuje tím, že nenechá téměř nikoho na pokoji. Příčina je na náměstí. Ta jeho kratší strana od obchodu textilem po jedné straně, dále směrem k budově Zemědělského stavebního podniku a zpět k mléčnému baru, na celém vzniklém trojúhelníku je instalován opravdický jarmark. Kyjov se zase po desítkách a stovkách let stává trhovým městem. Na tomto vymezeném trojúhelníku se tísní bezmála snad sto krámků. Prodává se tu všechno. Textil kusový, metrový, klobouky, čepice, košile – no všecko. A těch sladkostí. No a různých tretek, suvenýrů a vše se prodá. Krojové, krajové, dokonce i zahraniční, dokonce i domácí ležáky, jen když je to z Kyjova.
    Nechybí tu ani párky, ani jiná těla posila. Jsou tu samozřejmě taky naše “pravé slovácké oharky”. Blahoslavený ať je ten, kdo s tím nápadem přišel. Sluníčko tak připaluje, že požadavek stále stoupá. Nápad a kdo tomu rozumí, dobrý nápad, přinesl vedoucí mléčné jídelny, soudruh František Spurný. Jenže obsluhu už nestačil, takže jako za někdejška, za stara, se má v obchodě co ohánět jeho paní Spurná i s dcerou hanou, aby uspokojily stále se doplňující frontu zákazníků.
    “Jen tú oharkovú vodu dnes neprodávajů, jak kdysi bylo na tarmaku zvykem.” “Co sa divíš! Dnes už aj ti chalánci v třaslavicách sú plní peněz.” Tak, nebo nějak podobně poznamenávají dva starší občané, zřejmě pamětníci starých “tamarků”.
    Mezi těmi, kdo se tísní u okurek, je nemálo těch, kdo už navštívili ty “mázhauzy”, kterých je ve dvorech měšťanských domů několik. Víno tu chutná, však je to to nejlepší, co vypěstovali místní ovocnáři a zahrádkáři. Nebo bzenecká lipka. Každý mazhauz má své. Však nedá se tu dlouho pobývat. Je velké teplo, víno by víc unavovalo, než osvěžilo.

    Za maketou městské brány, na křižovatce před farou a na druhou stranu k Lidové škole umění, je celé rozsáhlé prostranství využito pro jarmareční atrakce. Jsou tu pěvci, opěvující “padlé holky a mordýře”, zvěřinec s exotickými zvířaty a další atrakce. To vše si “v klidu”, který vytvářejí účinkující množstvím několika set decibelů, mohou prohlídnout ti, kdo se sem dostali z kterékoliv světové strany, kteréhokoliv směru. Kdo však prošel těmi na délku asi čtyřmi metry úzkého profilu městské brány, octnul se na prostranství před městskou branou, ten už se nezmůže na nic. Ten, a je jich většina, podjat zvědavostí ještě na náměstí, se pouští směrem k průchodu maketou městské brány. Dříve než se naděje, než tomu může zabránit, je stržen mohutným lidským proudem do jícna průchodu. Odtud není úniku. Existuje jen jedna cesta směrem vpřed, ven na prostranství atrakcí. Kdo se dostává ven, ono to ani jinak nejde než tím směrem, ten stačí spočítat zbylé knoflíky, na víc už není zvědavý. Jen snad koupel a převlečení všeho šatstva.

    Odpoledne, po krátké vydatné dešťové přeháňce, se vydává průvod staletí z Nerudovy ulice Třídou Rudé armády kolem kina Panorama a spořitelny na náměstí Klementa Gottwalda, kolem Domu služeb, pochoduje před tribunou a Komenského ulicí, aby mizel v prostorách parku. Složení průvodu podle scénáře respektuje jednotlivá staletí od dvanáctého až po dnešní dvacáté. Herci z řad místních občanů svými rolemi podtrhují hlavní rysy toho kterého století. Na škodu projevu je nedostatečný počet herců, takže ani snaha herců po sebetemperamentnějším vystoupení nemůže zastřít kusou sdělnost projevu. Vcelku však průvod splňuje základní myšlenku ideového záměru.

    Zbytek dne, odpoledne i večer, je v Kyjově veselo. Na tribuně na náměstí koncertují hudby Mistříňanka a hudba Osvětové besedy Žádovice se svými sólisty. Pořady uvádí známý Zdeněk Galuška. Večer vystupují na přírodním hledišti národopisné skupiny z Archlebova, Dubňan, Hovoran, Kyjova, Milotic, Osvětiman, Ratiškovic, Svatobořic-Mistřína a Vacenovic.

    V Domě kultury v pořadu “Uměni lidem” vystupují: národní umělkyně Libuše Domanínská, členové pražských divadel Josef Somr, Milan Klásek, sólistka Janáčkovy opery Jarmila krátká, pěvecký sbor Kyjovanka, mužský sbor Sdruženého závodního klubu v Kyjově a další.