Škoda, že takových není (při Sdruženém závodním klubu) víc. Muzika primáše Jiřího Petrů je vedle Kyjovanky, Slováckého souboru skutečnou ozdobou Domu kultury. I tato kapela má své jubileum. V roce 1957, tedy před dvaceti lety, byla založena cimbálová muzika Jiřího Petrů. Někdy mají osoby, podmínky a místo vzniku nemalý vliv na vývoj té které události. Podobně je tomu i u naší cimbálky.
    V případě cimbálové muziky není její vznik čistě kyjovskou záležitostí. To v tom smyslu, že dnešní primáš Jiří Petrů, zakladatel cimbálové muziky, není rozený Kyjovák. Soudruh Jiří Petrů (všeobecně po našem zvaný Jura Petrů, důvěrně jenom Jura) je podle rodiště Bzenčan. V mládí také v Bzenci pracoval. Později byl služebně přeložen do Brna do Státního ústavu rostlinné výroby. Ve svém volném čase začal navštěvovat národopisný soubor profesora Dra. Vladimíra Úlehly, který účinkoval v Brně. Netrvalo dlouho a Jiří Petrů se začal podílet o primášovství s osvětovým inspektorem Josefem Šmídem.

    V národopisném souboru dr. Vladimíra Úlehly měl možnost seznámit se s tanečníky souboru, vysokoškolskými studenty Klimentem Navrátilem, Františkem Luklem, Svatošem Seluckým, Františkem Topinkou a Ladislavem Horákem. Prostřednictvím těchto navázal později známost se Slováckým krůžkem v Nětčicích, nynější součástí Kyjova.

    Muzika Slováckého krůžku byla tehdy složena převážně z hudců přespolních. Místní kyjovští jsou jen tři. František Topinka, příležitostně Štěpán Hájek a Dr. Vlček. Ostatní dojížděli ze Bzence, Uherského Hradiště a odjinud. Stálé střídání členů souboru cimbálové hudby jako by chtělo poznamenat jednu vlastnost. Soubor jako celek také fluktuoval od Osvětové besedy přes jiná zastřešení až do závodního klubu Revolučního odborového hnutí Skláren Moravia. V závodním klubu ROH Sklárny Moravia je kroužek převzat spolu s cimbálkou jako jedno těleso.
    Pod hlavičkou Slováckého krůžku, včetně cimbálové hudby vystupoval soubor při různých národopisných vystoupeních a slavnostech, také na národopisných slavnostech ve Strážnici.

    V těch letech se z občana Bzence Jury Petrů stává občan města Kyjova. Seznámil se totiž s dívkou, která má oblibu ve slováckém folklóru, která se později stala vedle hudby obdivovatelkou Jury Petrů samotného. A to tak dalece, až se stala jeho ženou. Hedvika Pavlíková mění jméno na Petrů a Jura se stává kyjovákem.

    Tou dobou je však svízelná situace v udržování jak početního stavu, tak s udržením její kvality. Tyto potíže pramení z toho, že jednotliví hudebníci z řad studentů odcházejí po skončení studií na systemizovaná pracoviště a podobně. Je nejeden případ, že se v souboru schází nesehraní nebo méně kvalitní hudebníci.

    Tuto neutěšenou situaci v kapele zastihuje rok 1957. Rok poté, co byla obnovena tradice konání Slováckých roků. Milovník slovácké lidové hudby a její provozovatel, soudruh Jiří Petrů, považuje za nutné doplnit rozhodnutí o pravidelném konání slavností Slovácký rok rozhodnutím o sestavení kvalitní lidové kapely.

    Pod záštitou národního podniku Šroubárna Kyjov založil s. Petrů cimbálovou hudbu. Pro cimbálku primáše Jiřího Petrů a pro něho osobně nastaly staronové problémy. Je to stále vyhledávání nových, stále kvalitnějších členů souboru. Zkvalitňování jednotlivých členů souboru, které se musí projevit v kvalitě souboru jako celku na vyšší úrovni. V zájmu muzikantské kvality byla v kapele velká fluktuace. V kapele se střídala známá i méně známá jména. Za ty neznámé, kteří “včas” odcházeli, protože nevyhovovali požadavkům souboru, nastupovali velmi známí. Zvlášť, šlo-li o prestiž souboru, účinkovali v kapele Vilém Stéé, Láďa Valenta, Jarda Rašil, Bedřich Kožůšek, dále dnešní primáš Slováckého souboru SZK, soudruh Jenda Slaměna a Jožka Bílovský.

    V kapele se objevil vlastní, doma “vypěstovaný” cimbalista Mirek Uřičář. A objevili se také malí zpěváčci, synci primáše Jury Petrů – Jiří a Petr. Byla to opět řada různých kulturních akcí, jako filmové festivaly pracujících, při volbách a jiných slavnostech, při kterých účinkovala cimbálová hudba.
    Cimbálka Jury Petrů navázala kulturní styky s tanečním souborem Lázní Teplice nad Bečvou, které vyústily v několikanásobné společné vystoupení.

    Po sloučení závodních klubů do jednoho Sdruženého závodního klubu v Kyjově účinkuje cimbálová muzika na mnoha společných akcích. Pak však došlo k útlumu, cimbálová muzika už není zařazována v repertoáru SZK. Jiří Petrů hostuje na mnoha místech, jako v Ježově, Svatobořicích, Hovoranech jako cimbalista. Ve Svatobořicích se věnuje výuce Pavla Varmuži ve hře na cimbál. Pak se podílel na primášství s. dr. Peškem v souboru Dubina v Hodoníně. Jako spoluprimáš se dostal se souborem Dubina na turné po Holandsku.

    Přes všechny možnosti a perspektivy uplatnění zůstávají nesplněné požadavky dnes už domovského Kyjova. Z důvodů neuspokojení povinností vůči Kyjovu i vlastních snah hledá cesty k návratu do Kyjova, ale cesty nebo cestu, na které vyhrávala kyjovská cimbálka.
    Ve vlastní snaze a na přímluvu přátel, možná místních patriotů, se chápe první, pro něho příznivé nabídky. Po dvouletém odmlčení v červnu 1966 po dohodě s pracovníky podniku Restaurace a jídelny Hodonín se sídlem v Kyjově se utvořila znovu cimbálová muzika pod vedením soudruha Jiřího Petrů. Cimbálka vystupuje každou sobotu večer ve vinárně Radniční sklep.

    Pro cimbálovou muziku to byla velká změna, nastaly nové úkoly a starosti. Členové kapely, včetně primáše Jury Petrů byli zvyklí na spojování hudebního projevu s folklórním projevem tanečním. Hra pro hosty ve vinárně kladla docela jiné, nové nároky na každého jednotlivce i celý soubor. Nakonec soubor i tuto bariéru překonal se známým muzikantským fištrónem. Vinárna radniční sklep se stala po hudební stránce skutečným reprezentantem slovácké metropole Kyjova.
    Cimbálka se stačila přeorientovat, ale dočasná vinárenská činnost nedala zapomenout na dřívější folkloristická vystoupení. Cimbálka se v mnohém zdokonalila. Získala nové zkušenosti. Mohla se tedy s úspěchem zúčastňovat všech akcí pořádaných kulturní frontou v Kyjově. Mimo kulturních to byly národopisné akce, vystoupení na filmových festivalech pracujících, při výstavách vín, tak zvaných “koštech”.

    Cimbálová muzika Jury Petrů se stala v těch letech potřebným doplňkem folklorních vystoupení řady souborů. Podbarvovala svým hudebním projevem výkony tanečníků souborů nejen u nás doma, ale s nimi i v zahraničí. Svědčí o tom řada pozvání na půdě naší vlasti a některá vystoupení v zahraničí. Z nejvýznamnějších jsou ta pozvání, která přivedla cimbálku za hranice naší vlasti.
    S naším pěveckým souborem to byl zájezd do Německé demokratické republiky. Po tomto zájezdu Kyjovanky následuje pozvání a zájezd s dechovou hudbou Osvětové besedy Žádovice rovněž do Německé demokratické republiky. Předtím už v roce 1968 zájezd s Vracovským souborem, do Polské demokratické republiky.

    Úkolem cimbálové kapely bylo zvýšení vlastní kvalifikace. K tomu je nutno absolvovat pravidelné okresní přehlídky. Dále jsou na pořadu krajské kvalifikační přehrávky. Na poslední z nich, v květnu tohoto roku, dosahuje cimbálová kapela nejvyšší možné kvalifikační ohodnocení a zařazení, to je sto procent.

    Tohoto skvělého ohodnocení získává soubor v následujícím složení: Jura Petrů – primáš, Petr Petrů – druhý primáš, Jiří Petrů mladší – cimbalista, Jožka Munka – kontra na violu, Milan Míša – klarinetista, Antonín Mičulka – na basu.

    To už je cimbálová muzika Jury Petrů znovu v kolektivu kulturních souborů Sdruženého závodního klubu ROH – Domu kultury. Podle programu stanoveného SZK-DK vystupuje cimbálka na večerech nazvaných Beseda u cimbálu. Tyto pořady jsou početně velmi navštíveny a získávají souboru velkou přízeň milovníků lidové slovácké hudby. Dále jsou to různá vystoupení v rámci programu SZK-DK a krajské přehlídky cimbálových hudeb.

    Dne 8. prosince 1977 je souboru umožněna nahrávka pro Československý rozhlas brněnského studia. Nahrávka je vysílána Československým rozhlasem ještě v prosinci t.r. v pořadu Vonička lidových písní.
    V kolektivu Sdruženého závodního klubu má cimbálka nebývalé možnosti. Už se připravuje k nahrávce pro pořad Československé televize studio Brno “Návštěva v klubu”. Pořad bude natáčen počátkem roku 1978 a na jaře také vysílán.

    Soubor cimbálové muziky si ve svém plánu stanovil objevovat ve starých zpěvnících “nezpívané” písně. Některé z nich, získané z rukopisných sbírek, už dnes zpívají zpěváci Jožka Hnilica, rodák z Kyjova-Boršova a MUDr. Jan Pavlík za doprovodu cimbálky. Na tomto úseku činnosti jsou navázány kontakty s dívčím cimbálovým sborem SZK-DK.

    Popsat činnost a život dvaceti let cimbálky nešlo bez seznámení s téměř třiceti lety hudebního života primáše Jury Petrů. Jura zde nehraje roli objevitele ani spasitele slovácké, kyjovské hudby. Naopak. To ona, lidová hudba Slovácka si podmanila slováckého synka i když na půdě krajského města Brna. Sám Bzenčan obklopen stejně bohatými tradicemi svého rodiště tyto opouští, aby se stejnou oddaností zůstal věren tradicím Kyjova. Že při tomto popise nejde o osobu jednotlivce, ale o sílu a půvab slovácké lidové písně, je zřejmé z toho, kdo jsou přáteli Jury Petrů. Je jím bývalý basista souboru, dnešní univerzitní profesor dr. Vladimír Horák. Dnešní hudební redaktor Československého rozhlasu Jaromír Nečas. Bývalý cimbalista souboru, dnešní rozhlasový dramaturg Slávek Jakubíček. Stejně přátelsky se s Jurou Petrů sejde profesor Ota Dostál při přípravách Slováckého roku. Ti všichni i další nejmenovaní se s Jurou přátelí, protože provozuje slováckou hudbu.
    Ta hudba nedá klidu. Všechny si podmaní, lidi přátelí. Sbližuje. To potvrdí, kdo ji slyšeli. Natož pak ti, kdo ji provozují 30 let, jak Jura Petrů.