Že počasí je vrtkavé, to známe všichni, ale to, jak si s námi zahrálo první den tohoto roku, bylo zcela ojedinělé. Začátek roku byl mimořádně teplý, ovšem jen pár hodin. Kolem šesté hodiny se počasí začalo měnit tak rychle, teploměr rychle klesal a bylo-li ve tři ráno 8 stupňů nad nulou, pak za pár hodin byl mráz až 20 stupňů. Tak náhlé ochlazení překvapilo všechny a projevilo se to okamžitým zpomalením dopravy jak silniční, tak hlavně železniční, byla ochromena těžba, zpomalila se vykládka i nakládka, začal se i projevovat nedostatek energie. Enormní mrazy trvaly celý leden a měly nepříznivý dopad např. i na školní vyučování, které muselo být na 3 týdny přerušeno. Potom se situace ustálila a postupně i lepšila a v polovině ledna se už dokonce stabilizovala a bylo možno pomýšlet na definitivní odstranění vzniklých potíží. Ale těch pár skutečně nepříznivých dnů se odrazilo na všech úsecích našeho života, zejména pak v průmyslu, kde došlo k velkým výpadkům ve výrobě a ztráty se pak velmi nesnadno doháněly. Zima postupně přešla potom do normálních kolejí, poslední sníh padal 11. března a nastalo celkem bezvýrazné jaro, které nám ani toto období skoro nepřipomínalo. Poslední mrazík se nám přihlásil ještě 4. května, byly 4 stupně pod nulou, ovšem již několik dní předtím, 26. dubna, jsme zažili první jarní bouřku. Trvala jen dvacet minut, ale přišla včas přesně podle staré pranostiky. Přešel závěr jara a nastalo skutečné léto, plné žáru. Teploty byly vesměs nad dlouhodobým normálem, vzduch enormně suchý, vláha ve vhodnou dobu nepřicházela. Zemědělci měli plno starostí, letošní suché počasí nezaručovalo úrodu. Zdálo by se, že hlavní příčinou skutečně nižší úrody bylo nedostačující množství srážek. Určitě každý, kdo toto léto prožil a všímal si přírody, by toto tvrzení s plnou vážností potvrdil. Přitom by ale rozhodně pravdu neměl, neboť srážek v tomto roce bylo daleko více, než tomu bývá v letech normálních. Ovšem jejich rozložení během roku bylo tak nevhodné, že kromě okopanin, jimž vydatné srážky v červenci a srpnu ještě pomohly, ostatním plodinám již nijak neprospěly. Počasí bylo příznivé pro vinohrady, ve vinicích nebylo prakticky nemocí či chorob, úroda byla velmi dobrá a kvalita hroznů a nakonec i vína dík dostatku slunečních paprsků nad normálem.
    V letošním roce jsme u nás zaznamenali celkem 618,8 mm srážek, což je v průměru o plnou třetinu více, než v letech normálních. Ovšem jejich pro přírodu nevhodné rozdělení způsobilo, že většina z nich se minula účinkem. Enormně vysoké srážky v prvních 4 měsících se do zmrzlé půdy nedostaly a v rozhodujícím měsíci, květnu, byly zase srážky minimální a hluboko pod normálem tohoto měsíce. Červen, kdy vykazujeme číselně dostatek srážek, se zase vyznačoval bouřkami a prudkým deštěm (např. 16. června při bouřce spadlo rázem 31,2 mm), takže srážky se v půdě neudržely a vláha se minula účinkem. Doba žní v červenci a srpnu byla sice provázena občasným deštěm, tento však průběh žní podstatněji nezdržel, i když je někdy přece na chvíli opozdil. Orba a setí ozimů bylo provázeno mnohdy mraky prachu, půda byla vyprahlá, selo se prakticky za sucha.
    První mráz se dostavil poměrně brzy a překvapil nás už 7. října, kdy bylo 2 stupně pod nulou. Potom se ještě na delší dobu oteplilo, koncem října pršelo a déšť pokračoval hojně v listopadu a prosinci a tak věřme, že příroda si pro příští rok vytvořila dostatek vláhy. I sníh se letos přihlásil dříve, než obvykle, nečekal ani na Martina a tak už 5. listopadu bylo bílo.

Tabulka srážek

    Tato tabulka svými konkrétními údaji jistě znovu potvrdí, že ani přebytek srážek nemůže zajistit půdě dostatek vláhy, pakliže nepřijde na vhodnou dobu. A letošní rok byl toho mimořádným dokladem.
    A nám nezbývá, než těšit se na další rok a přát si, aby počasí bylo přívětivější a konečně už vyhovělo všem tak, jak to potřebují.