Kroniku města Kyjova za rok 1980 zpracoval a zápis provedl
městský kronikář Antonín Pančochář, třída Rudé armády 493. Obsah kroniky za
rok 1980 byl projednán kulturní komisí i radou městského národního výboru a byl
schválen.
Kyjov, 31. srpna 1981. Předseda MěstNV Kyjov Miroslav Marada.
Úvodní slovo kronikáře
Ne každý rok je tak významný jako rok 1980, do
nějž právě vstupujeme. Vždyť v tomto roce si připomeneme řadu událostí,
jež výrazně ovlivnily dějiny našeho národa i celého lidstva. V první řadě
je to 35. výročí osvobození našeho města i obcí bývalého okresu Kyjov a celé
naší vlasti, tedy událost, na niž se nezapomíná, a na niž budou přecházet
vzpomínky z generace na generaci. Budeme si znovu připomínat rozjásané tváře a
úsměvy, s nimiž jsme vítali naše osvoboditele, vojáky sovětské i vojáky
rumunské, kteří v té době bojovali po boku sovětské armády společně za
naše osvobození. Vzpomeneme 110. výročí narození zakladatele sovětského státu,
velkého filozofa i politika Vladimíra Iljiče Lenina, jehož myšlenky vzdor všem
předpovědím a překážkám jsou neustále živé a vítězí, čímž dokazují i
v dnešní době svou správnost a oprávněnost. Připomeneme si a důstojně
oslavíme 35. výročí vyhlášení Košického vládního programu, který se stal
základním kamenem nového pojetí státu Čechů a Slováků, a který nakonec
vyvrcholil vytvořením federálního zřízení v roce 1968. Oslavíme i 90.
výročí 1. máje, svátku práce i 30. výročí Mezinárodního dne dětí. Už 60 let
uplyne od vydání 1. čísla časopisu Rudé právo, které už tehdy, ještě před
založením KSČ, naznačovalo a jasně určovalo směr a místo těch, kteří chtěli,
aby se věc lidu skutečně do rukou lidu dostala a lid konečně už o sobě také
rozhodoval. V tomto roce se uskuteční i ta naše už tradiční Spartakiáda,
která je přehlídkou nejen sportovní, ale i morální síly občanů našeho státu.
Vzpomeneme i jiných významných událostí, které se nesmazatelně vryly do našeho
vědomí, a jejichž výsledky se odrazily na život náš nebo život našich předků.
Připomeneme si i 60. výročí prosincové generální stávky v Hodoníně a
okolí, jejíž důsledky se projevily i v našem městě a staly se podnětem
k vyššímu uvědomění a aktivitě dělnické třídy na celém Kyjovsku.
Ovšem jen ze vzpomínek nebudeme a nemůžeme být živi, devizou
našeho života i života příštích generací musí být jen a jen práce. A práce
v roce 1980 bude směrována především k splnění 5. roku šestého
pětiletého plánu, k realizaci volebních programů Národní fronty a plnění
usnesení státních a stranických orgánů, neboť máme-li jít i nadále vpřed, a to
je za každých okolností nutné, platí neustále zásada, že v první řadě je
matkou každého pokroku jen práce.
Na všech úsecích našeho života jsme dosáhli významných
úspěchů. V žádném případě však nemůžeme podléhat sebeuspokojení a
domnívat se, že všechno je už tak dobré, že není třeba už tak enormně usilovat o
další zlepšení. To, že se máme relativně dobře, že máme to, co jsme si nikdy ani
v nejsmělejších snech nepřáli, nás nesmí za žádných okolností ukolébat.
Že děti chodí, či někdy je rodiče dokonce vozí auty, do pěkných škol, že
ustrojení všech je pořád a pořád lepší, že máme tolik jiných výhod a hlavně,
že není nezaměstnaných, ale naopak je pracovních sil neustálý nedostatek, svádí
mnohé k lhostejnosti. A přece představitelé strany a státu neskrytě
upozorňují a zdůrazňují, že práce, ale jen dobrá a kvalitní práce může
přispět ještě k daleko lepším výsledkům, které se odrazí v dalším
zvýšení životní úrovně všeho obyvatelstva a přispěje k potvrzení
správnosti celého našeho zřízení. V tomto smyslu musí být směrována i
politická agitace na rozvoj všech forem pracovní iniciativy. Je nutno splnit
plánované úkoly nejen v průmyslu a zemědělství, ale i při plnění volebních
programů věnovat větší pozornost zapojování občanů a členů společenských
organizací do veřejně prospěšných programů v městě.
Není možno snad ani vypočítat, co se za život jediné generace, a
právě té naší, tak prudce změnilo a zlepšilo. O kolik set procent vzrostly nároky
všech, ba i těch, kteří kdysi nároky snad ani neměli, a kteří byli ve své
skromnosti či dokonce i bídě docela spokojeni. Již při pohledu na naše město,
díváme-li se očima těch starších, nemůžeme pomalu ani srovnávat jak vzhled
města, tak i život lidí. Město neustále roste, pořád se něco buduje a zlepšuje,
Kyjov je ale pořád pěknější, a i když se někdy žehrá, že to či ono je
rozkopané či rozestavěné, přece jen tu stále lepšící se skutečnost nelze
popřít. Zmizely starosti o holou existenci, rozmáhá se však určitá lhostejnost,
někdy až skoro pasivita v poměru k práci a mnohdy i dění okolo. Mnohdy se
až přespříliš spoléhá na ty, kteří chtějí dělat a dělají pro společnost, a
kteří jsou v mnoha případech odkázáni výlučně jen na sebe, zatímco jiní
pochopení pro společnost nemají a chtějí z plodů práce ostatních jen svůj
podíl, mnohdy vůbec nezasloužený. Je tady nutno společnou prací zvýšit zájem
všech občanů, probudit a povzbudit je k práci pro svůj obvod, město i celou
společnost. Jen za těchto předpokladů půjdeme i nadále k úspěchům a dobré
výsledky budou výsledkem práce všech a všem nám také zaručí zvýšenou životní
úroveň.
Můžeme si jen přát, aby naše společné úsilí v budování
lepšího zítřku probíhalo v klidu a míru, jenž je první a jedinou zárukou
lepšího života a pokroku.