Kroniku města Kyjova za rok 1980 zpracoval a zápis provedl městský kronikář Antonín Pančochář, třída Rudé armády 493. Obsah kroniky za rok 1980 byl projednán kulturní komisí i radou městského národního výboru a byl schválen.
Kyjov, 31. srpna 1981. Předseda MěstNV Kyjov Miroslav Marada.

Úvodní slovo kronikáře


    Ne každý rok je tak významný jako rok 1980, do nějž právě vstupujeme. Vždyť v tomto roce si připomeneme řadu událostí, jež výrazně ovlivnily dějiny našeho národa i celého lidstva. V první řadě je to 35. výročí osvobození našeho města i obcí bývalého okresu Kyjov a celé naší vlasti, tedy událost, na niž se nezapomíná, a na niž budou přecházet vzpomínky z generace na generaci. Budeme si znovu připomínat rozjásané tváře a úsměvy, s nimiž jsme vítali naše osvoboditele, vojáky sovětské i vojáky rumunské, kteří v té době bojovali po boku sovětské armády společně za naše osvobození. Vzpomeneme 110. výročí narození zakladatele sovětského státu, velkého filozofa i politika Vladimíra Iljiče Lenina, jehož myšlenky vzdor všem předpovědím a překážkám jsou neustále živé a vítězí, čímž dokazují i v dnešní době svou správnost a oprávněnost. Připomeneme si a důstojně oslavíme 35. výročí vyhlášení Košického vládního programu, který se stal základním kamenem nového pojetí státu Čechů a Slováků, a který nakonec vyvrcholil vytvořením federálního zřízení v roce 1968. Oslavíme i 90. výročí 1. máje, svátku práce i 30. výročí Mezinárodního dne dětí. Už 60 let uplyne od vydání 1. čísla časopisu Rudé právo, které už tehdy, ještě před založením KSČ, naznačovalo a jasně určovalo směr a místo těch, kteří chtěli, aby se věc lidu skutečně do rukou lidu dostala a lid konečně už o sobě také rozhodoval. V tomto roce se uskuteční i ta naše už tradiční Spartakiáda, která je přehlídkou nejen sportovní, ale i morální síly občanů našeho státu. Vzpomeneme i jiných významných událostí, které se nesmazatelně vryly do našeho vědomí, a jejichž výsledky se odrazily na život náš nebo život našich předků. Připomeneme si i 60. výročí prosincové generální stávky v Hodoníně a okolí, jejíž důsledky se projevily i v našem městě a staly se podnětem k vyššímu uvědomění a aktivitě dělnické třídy na celém Kyjovsku.
    Ovšem jen ze vzpomínek nebudeme a nemůžeme být živi, devizou našeho života i života příštích generací musí být jen a jen práce. A práce v roce 1980 bude směrována především k splnění 5. roku šestého pětiletého plánu, k realizaci volebních programů Národní fronty a plnění usnesení státních a stranických orgánů, neboť máme-li jít i nadále vpřed, a to je za každých okolností nutné, platí neustále zásada, že v první řadě je matkou každého pokroku jen práce.
    Na všech úsecích našeho života jsme dosáhli významných úspěchů. V žádném případě však nemůžeme podléhat sebeuspokojení a domnívat se, že všechno je už tak dobré, že není třeba už tak enormně usilovat o další zlepšení. To, že se máme relativně dobře, že máme to, co jsme si nikdy ani v nejsmělejších snech nepřáli, nás nesmí za žádných okolností ukolébat. Že děti chodí, či někdy je rodiče dokonce vozí auty, do pěkných škol, že ustrojení všech je pořád a pořád lepší, že máme tolik jiných výhod a hlavně, že není nezaměstnaných, ale naopak je pracovních sil neustálý nedostatek, svádí mnohé k lhostejnosti. A přece představitelé strany a státu neskrytě upozorňují a zdůrazňují, že práce, ale jen dobrá a kvalitní práce může přispět ještě k daleko lepším výsledkům, které se odrazí v dalším zvýšení životní úrovně všeho obyvatelstva a přispěje k potvrzení správnosti celého našeho zřízení. V tomto smyslu musí být směrována i politická agitace na rozvoj všech forem pracovní iniciativy. Je nutno splnit plánované úkoly nejen v průmyslu a zemědělství, ale i při plnění volebních programů věnovat větší pozornost zapojování občanů a členů společenských organizací do veřejně prospěšných programů v městě.
    Není možno snad ani vypočítat, co se za život jediné generace, a právě té naší, tak prudce změnilo a zlepšilo. O kolik set procent vzrostly nároky všech, ba i těch, kteří kdysi nároky snad ani neměli, a kteří byli ve své skromnosti či dokonce i bídě docela spokojeni. Již při pohledu na naše město, díváme-li se očima těch starších, nemůžeme pomalu ani srovnávat jak vzhled města, tak i život lidí. Město neustále roste, pořád se něco buduje a zlepšuje, Kyjov je ale pořád pěknější, a i když se někdy žehrá, že to či ono je rozkopané či rozestavěné, přece jen tu stále lepšící se skutečnost nelze popřít. Zmizely starosti o holou existenci, rozmáhá se však určitá lhostejnost, někdy až skoro pasivita v poměru k práci a mnohdy i dění okolo. Mnohdy se až přespříliš spoléhá na ty, kteří chtějí dělat a dělají pro společnost, a kteří jsou v mnoha případech odkázáni výlučně jen na sebe, zatímco jiní pochopení pro společnost nemají a chtějí z plodů práce ostatních jen svůj podíl, mnohdy vůbec nezasloužený. Je tady nutno společnou prací zvýšit zájem všech občanů, probudit a povzbudit je k práci pro svůj obvod, město i celou společnost. Jen za těchto předpokladů půjdeme i nadále k úspěchům a dobré výsledky budou výsledkem práce všech a všem nám také zaručí zvýšenou životní úroveň.
    Můžeme si jen přát, aby naše společné úsilí v budování lepšího zítřku probíhalo v klidu a míru, jenž je první a jedinou zárukou lepšího života a pokroku.


pokračuj