Už název vyjadřuje, že známé kyjovské sklárny jsou dnes v rámci reorganizace sklářských podniků jen závodem koncernového podniku. Touto reorganizací byly do určité míry zbaveny samostatnosti a jsou jí v mnoha směrech poškozeny. A přitom se jedná o průmyslové odvětví, které má v Kyjově téměř stoletou tradici a právě převážně jen na půdě kyjovských skláren se utvářela ta nejlepší dělnická třída, která byla velmi progresivní již v minulém století a již tehdy velmi účinně bojovala za svá práva.
    Také v tomto roce dosáhli pracovníci zdejší sklárny velmi dobrých výsledků výrobních i ekonomických. Kapacitně zajištěný plán ve výši 330.000.000 Kčs byl ke konci roku zvýšen na 335.000.000 Kčs, avšak i tento zvýšený plán byl nakonec překročen o 2.600.000 Kčs. Plán vývozu byl splněn k 15. prosinci v celé výši 84.500.000 Kčs. Věrni své dlouholeté tradici kyjovští skláři vyráběli kvalitně a reklamace podkračují povolenou normu již řadu let. I přes splnění plánu výroby nebyl ale splněn plán odbytu, stalo se tak ovšem jen pro naprostý nedostatek vagónů, neboť dráha jim jich v tomto roce nepřistavila více než 700, což samozřejmě ovlivnilo nepříznivě nejen samotný plán odbytu, ale i stav hotových výrobků, sklady a platební schopnost.
    V roce 1980 byla věnována velká pozornost jednomu z hlavních a přísně sledovaných úkolů – úspoře energie a paliv. Sklárna, jak je známo, je největším odběratelem a tedy i spotřebitelem energie v Kyjově a proto tento úkol je za dnešní situace úkolem prvořadým. A že se s ním skláři vypořádali dobře, svědčí dosažená úspora ve výši jednoho milionu Kčs. Úkol byl tedy splněn a dosažená úspora 2.199 tun měrného paliva oproti plánu komplexní socialistické racionalizace 1.832 tmp svědčí o svědomitosti, s jakou se k tomuto úkolu během celého roku muselo přistupovat.
    Úspory, dosažené zpevněním technickohospodářských norem a racionalizací provozu, dosahují částky rovněž 1.000.000 Kčs. Na dobrých výsledcích se podílejí zejména brigády socialistické práce, jichž zde pracuje celkem 37, které svou dobrou prací a iniciativou jak na pracovišti, tak i mimo ně přispívají k zvýšení pracovní morálky.
    Úspory, jichž bylo dosaženo, jsou značné a jejich výši možno posoudit, když přihlédneme ke skutečnosti, že jich bylo dosaženo při dnešním soustavném zvyšování cen surovin a energetických zdrojů, které jsou pro výrobu samozřejmě nezbytné.
    Podle názoru vedení závodu úsilí kyjovských sklářů, jejich snaha i dobré výsledky nejsou však nadřízenými hospodářskými složkami správně pochopeny, ani doceněny. Pokud zde byl samostatný národní podnik, musel plnit všechny sledované ukazatele s vědomím, že nesplnění úkolu bude mít nepříznivý dopad na naplnění fondů hmotné zainteresovanosti, stalo se plnění hnacím stimulem a skláři vždy plnili. Po jeho začlenění do koncernového podniku se v Kyjově znovu a beze zbytku úkoly plní, ovšem fondy hmotné zainteresovanosti nejsou naplňovány v odpovídající míře, protože koncernový podnik má neustálé problémy s plněním celopodnikových úkolů a tak se práce kyjovských sklářů nedoceňuje, jak si svými výsledky zaslouží. Zejména příděl do kulturního a sociálního fondu je nad jiné kritický. Zde závod dostává jen základní hranici 0,8 %, ačkoliv podle dosahovaných výsledků by měl nárok na příděl maximální. A obdobná situace je i v oblasti mzdových nákladů a fondu odměn, a i když v rámci podniku patří závod k nejlepším, ani průměrné výdělky, ani dotace do fondu tomu nenasvědčují. A rovnostářství ve mzdách, nezvýhodnění práce a malá či žádná perspektiva na lepší efekt nikoho ještě nehnala vpřed, spíše naopak. A dnes se jeví naprosto jasně, že spolužití s řadou jiných podniků, kde pracovní morálka ani výsledky s kyjovskými skláři nejsou srovnatelné, protože jsou daleko nižší a pokud k tomu někdy někdo souhlas dal, pak nejednal správně. Průměrné výdělky nejsou v relaci s dosahovanými výsledky a dokonce ani s průměrnými výdělky na těch závodech koncernového podniku, kde plnění úkolů zůstávají dlužni.
    Výsledky, dosažené za rok 1980, jsou dobré, závod ale vstupuje do nové pětiletky s úkoly daleko vyššími a náročnějšími. Při nezměněném počtu pracovníků musí klást vyšší nároky na intenzifikaci výrobního procesu, technické a jiné odborné kvalifikace.
    Skláři byli vždy pracovití a svědomití. Jejich práce není lehká, vyžaduje hodně zkušenosti, odbornosti i pracovního elánu. Nepřetržitý provoz, v tomto oboru naprosto nutný, vyžaduje od pracovníků obětavost i pochopení. A to naši skláři v dostatečné míře mají. Rekonstrukce, uskutečněná v posledních letech, posunula sklárnu na jedno z předních míst, pokud se týká technologie a lidé ve sklárně tuto technologii zvládli dobře a zaručují její využití.
    Sklárna je kus dlouhodobé tradice Kyjova a všichni bychom proto byli rádi, aby se její poměry k podniku urovnaly tak, aby na obou stranách byla spokojenost a klid.

    Jedna z největších a také nejmodernějších teplých šroubáren v Evropě slavila letos 30 let svého založení a za tu dobu se proslavila svými výrobky v celém světě. Stejně jako v minulých letech, dosáhla i letos nejlepších výsledků. Již třetí rok se zde ověřovaly zásady komplexního experimentu řízení efektivnosti a kvality v rámci hospodářské jednotky Hutní druhovýroba, v níž kyjovská šroubárna patří k nejlepším a nejprogresivnějším. Celou pětiletku splnil podnik již 15. prosince 1980 a do konce roku vyrobil další zboží v hodnotě 5.400.000 Kčs. V 6. pětiletce probíhala v podniku čilá investiční činnost: byla vybudována čistírna odpadních vod, rekonstruováno vodní hospodářství, rozšířena trafostanice a zdravotní středisko.
    V roce 1978 byl podniku uložen náročný úkol – ověřit v praxi komplexní experiment. Jako jeden ze čtyř experimentujících podniků v rámci okresu měl podnik řešit nejen náročný politický a organizační úkol, ale především úkol náročný na práci s lidmi. Již to, že právě kyjovská šroubárna byla pověřena tímto úkolem, a podle dosažených výsledků se měl tento úkol dále rozpracovat a upřesnit, svědčí o tom, že podnik je po stránce řízení a organizace na takové výši, že zkušenosti tohoto experimentu mohou být uplatněny k zlepšení práce jak podniku samého, tak i ostatních. Při ověřování experimentu bylo nutno již předem vyloučit jakoukoliv formálnost a rozpracovat jeho pravidla až na jednotlivé dílny, střediska a pracoviště. Zásady experimentu musel pochopit celý pracovní kolektiv, nikoliv jen řídící pracovníci. Pro jeho vyzkoušení byl stanoven tzv. tříletý plán, který byl ke konci roku 1980 úspěšně splněn a možno říci, že tento plán nejen ověřil správnost nového experimentu, ale i značně přispěl k splnění celé šesté pětiletky. V této pětiletce bylo vyrobeno v podniku za 1.133.000.000 Kčs spojovacího materiálu. Bylo zpracováno více než 250.000 tun ocelí a splněny všechny ekonomické i kvalitativní ukazatele. Ověřování experimentu navíc potvrdilo a odhalilo, kde jsou nedostatky a rezervy. Celý pracovní kolektiv se daleko ve větší míře začal zajímat o snižování spotřeby výrobního materiálu a energie, debatovalo se nad zvyšováním produktivity práce, o výsledcích exportu, o zisku, zvyšování kvality a ostatních ukazatelích, které jsou rozhodující a směrodatné pro hospodářský výsledek i hmotnou zainteresovanost.
    K zdárnému výsledku a splnění úkolů 6. pětiletky značnou měrou přispělo i vyřešení automatizace výroby třmenů pro důlní výztuže. Tato linka měla zvýšenou produktivitou zajistit dostatek tohoto pro doly velmi důležitého materiálu, snížit pracnost výroby i spotřebu výchozího materiálu. Ve všech případech se to skutečně podařilo a snad nejcennější je skutečnost, že odpadla těžká dřina, neboť na dokončování těchto výrobků pracovaly převážně ženy. A tak je v Kyjově instalováno unikátní zařízení – automatická linka na třmeny, jediná toho druhu na celém světě. A byla navržena, zkonstruována a vyrobena i uvedena do provozu vlastními pracovníky. Jen v roce 1980 ušetřila 380 tun výrobního materiálu a více než 22 pracovníků, nákladové zisky představují více než 1.500.000 Kčs a zvýšení zisku přes 1.400.000 Kčs. Představují-li náklady na celou linku 4.100.000 Kčs, pak jejich návratnost je pouhých 1,3 roku. Linka obdržela československý patent a ve světě se projevuje velký zájem o zakoupení licence, zejména v NSR, která je největším výrobcem šroubárenských strojů.
    K dosahovaným úspěchům podniku přispívá rozsáhlé vynálezecké a zlepšovatelské hnutí. Jen v tomto roce bylo podáno 166 zlepšovacích návrhů a jejich využití při jednoroční účinnosti dosahuje společenského přínosu 2.300.000 Kčs. A že toto hnutí má dobré zázemí, svědčí skutečnost, že prakticky každý šestý zaměstnanec šroubárny je zlepšovatelem.
    V současné době má podnik ve správě 10 vynálezů a o jejich vysoké technicko ekonomické úrovni svědčí skutečnost, že některé byly již prostřednictvím podniku zahraničního obchodu Polytechna prodány zahraničním zájemcům formou aktivních licenčních smluv do nesocialistických zemí. Aktivní licenční smlouvy představují významný devizový přínos národnímu hospodářství a jsou cenným přínosem i pro podnik, neboť ze získaného čistého devizového přínosu obdrží podnik na svůj devizový účet 40 až 50 procent získané částky.
    Těchto výsledků je možno dosáhnout jen neustálou cílevědomou a výchovnou prací a také propagací úspěchů nejlepších zlepšovatelů. Proto už tradičně je každoročně vypisována soutěž o nejlepšího zlepšovatele a zlepšovatelku a jsou vyhlašovány i soutěže příležitostné. A právě tyto soutěže zajišťují příliv zlepšovacích návrhů, mnohdy velmi hodnotných, které řadí podnik mezi nejlepší v rámci výrobně hospodářské jednotky.
    Velmi dobrých výsledků dosáhl podnik i v jiné činnosti. V sledovaném ukazateli úspory paliv a energie bylo ušetřeno 343 tun měrného paliva (plán 330), v železných kovech relativní úspory 181 tun, uspořilo se též 6 pracovních sil i vlastní náklady. Dobré výsledky vykazuje i při zhospodárňování autoprovozu v oblasti služebních motorových vozidel a podkročil limit benzinu i nafty.
    Tradičně dobře se stará o své zaměstnance. V průběhu roku byla uskutečňována řada pravidelných a preventivních zdravotních prohlídek, zajišťována lázeňská léčba a výdej ochranných pomůcek podle potřeby jednotlivých pracovišť. I nadále byla zajišťována bytová výstavba a poskytování půjček, jakož i příspěvky z fondu kulturních a sociálních potřeb, příplatky na stravování a jiné. V současné době se zvažuje rozšíření kapacity rekreačního střediska v Radějově, aby bylo možno uspokojit všechny zájemce o krátkodobou rekreaci.
    Nezapomíná se ani na důchodce. Jednou za rok svolává podnik spolu se závodním výborem ROH schůzku všech důchodců na rekreační středisko v Radějově. Tam jsou důchodci informováni o dění i záměrech podniku a během roku je pro ně uspořádána řada zájezdů kulturních i zábavných a tak důchodci jsou se svým podnikem v neustálém kontaktu. Podnik nezapomíná ani na blahopřání k významným dnům, jako kulatá výročí narozenin a písemně zve každoročně každého důchodce na společnou oslavu 1. máje.
    K 1. říjnu 1980 bylo dáno do provozu nové výpočetní středisko, které bude sloužit potřebám ostatních šroubáren v ČSSR, protože podle výsledku jednání, má se stát kyjovská šroubárna podnikem koncernovým, který by řídil veškerou šroubárenskou výrobu v celém státě. Vzhledem k výsledkům a zkušenostem, jež jsou ověřeny velmi dobrými výsledky v posledních 20 letech, lze předpokládat, že by toto řešení prospělo celé hutní druhovýrobě již proto, že kyjovská šroubárna a její lidé byli vždy mezi prvními průkopníky dobré práce.

    Plyn je dnes neodmyslitelnou součástí našeho bytu, domu i města, pro mnohé, hlavně ty mladší, je dokonce samozřejmostí. A přece jsme u nás ještě před 30 lety o plynu ani nevěděli. Prvními průkopníky byly v roce 1955 zdejší průmyslové podniky Sklárny a Šroubárna, pro které byl ohřev plynem tehdy progresivní technologií a oba podniky tento způsob dále rozvíjely a rozšiřovaly. Původní zdroj Vacenovice byl ještě v roce 1955 propojen na Hodonín a do Kyjova začal proudit plyn ze SSSR i z našich slovenských zdrojů. A v roce 1958 se začalo v Kyjově s pokládáním hlavních plynovodů jižně od trasy Nerudova ulice – třída Rudé armády. Investorem, který nesl veškeré náklady, byl n.p. Jihomoravské plynárny a ten svými pracovníky zahájil i provádění domovních instalací. A 9. listopadu 1959 byl vpuštěn plyn do hlavní regulační stanice v Riegrově ulici a již 14. listopadu téhož roku byl propuštěn plyn do hlavní sítě. Prvními uživateli byli Jaroslav Seltner, Joklíkova 641 a Vojtěch Filípek č. 643 v téže ulici. O tom, jak vzrůstal počet odběratelů, svědčí tyto údaje:

K 1. lednu 1960 123 odběratelů
K 1. lednu 1962 593 odběratelů
K 1. lednu 1963 960 odběratelů
K 1. lednu 1966 1.210 odběratelů
K 1. lednu 1971 1.730 odběratelů
K 1. lednu 1976 2.800 odběratelů
K 31. prosinci 1980 3.467 odběratelů

    Kromě domácností bylo zapojeno 292 menších odběratelů socialistického sektoru a 6 velkoodběratelů. Jsou to největší odběratelé v Kyjově, a to: Sklárny, šroubárna, cihelna, nemocnice, ústav sociální péče a OPP-vulkanizace. V roce 1972 byly na síť napojeny Nětčice, v roce 1978 pak i Boršov.
    Průměrný denní odběr pro domácnosti je 40.000 m³, což nedosahuje denní potřeby Šroubárny Kyjov, která sama denně odebírá kolem 50.000 kubických metrů a přitom odběr sklárny je daleko vyšší.
    Co nevidíme, a co je ukryto před naším zrakem, je potrubí. Jistě málokdo si uvědomuje, že jen tzv. hlavních řádů v Kyjově je celkem 44 km a k tomu ještě 13 km přípojek, a že zde máme i novinku, polyetylénové roury v Boršově o délce 2.500 metrů. A když už jsme u potrubí, pak nejsilnější má průměr 300, nejslabší jen 80 milimetrů. Je zde vybudováno 8 vysokotlakých regulačních stanic, z nichž se pak rozvádí plyn do potrubí.
    Vedoucím rozvodny je Josef Hanák, který spolu se 6 spolupracovníky zajišťuje plynulý a bezporuchový chod tohoto velmi důležitého zařízení. Vezmeme-li v úvahu, že v roce 1972 stačili v Kyjově jen dva pracovníci, svědčí to o velkém rozšíření plynofikace, která je nejen pohodlím, ale i zlepšením životního prostředí i způsobu života, neboť plynem nejen topíme a vaříme, ale i chladíme a plyn je dnes pro nás nejen užitečný, ale i nutný.

    Dostatek stavebních kapacit, které se projevují tíživě zejména v posledních letech, má zajišťovat kyjovská stavební správa OSP Veselí nad Moravou. Úkolem této stavební správy jsou generální opravy starého bytového fondu, výstavba bytů i okresní investice, představující hodnotu díla maximálně 2.000.000 Kčs jak v okrese Hodonín, tak i Brno, kde nedostatek stavbařů je ještě větší než u nás. Je samozřejmé, že tak velké úkoly vyžadují dostatek odborných pracovních sil, a těch je právě velký nedostatek, a tak služby, poskytované tímto stavebním podnikem se neustále prodlužují a někdy se ani vyřídit nedají.
    Počátky vzniku tohoto podniku sahají do roku 1950, kdy 1. února onoho roku byl založen v bývalém okrese Kyjov Okresní stavební kombinát, komunální podnik Kyjov. Smyslem, který vedl k založení tohoto podniku, byla socializace bývalých drobných soukromých podnikatelů nejen stavebních, ale i výrobců stavebních hmot a řemesel přidružené stavební výroby, která byla rozložena po celém okrese. Posláním nového podniku bylo vytvořit stavební kapacity pro potřebu okresu ve všech oblastech národního hospodářství k uspokojování potřebných oprav pro obyvatelstvo.
    Základem tohoto podniku se stalo Dělnické stavební družstvo ve Ždánicích, založené již 1. července 1948, které bylo první vlaštovkou stavebního družstevnictví na okrese a postupně do nového podniku byly začleněny soukromé stavební firmy s více než 50 pracovníky, znárodněné již v roce 1948 a potom i drobní podnikatelé, kteří své podniky likvidovali. Do nového podniku přešli i klempíři, vodoinstalatéři, stolaři, zámečníci, elektrikáři, malíři, natěrači a dokonce i studnař, podniku byly přiděleny i cihelny, kamenolom, pískoviště, betonárny a kamenosochařství, takže po stránce všestrannosti byl podnik velmi dobře zajištěn. Prvním dělnickým ředitelem se stal v roce 1950 Antonín Dufek z Boršova. Postupem doby však docházelo k častým delimitacím i změnám ve vedení. Od 1. července 1952 v důsledku delimitace byl změněn název podniku na Okresní průmyslový kombinát v Kyjově a podnik dostal za hlavní úkol budování společných zařízení pro JZD v okrese Kyjov. Tímto opatřením se stal podnikem ryze stavebním a začal se také v tomto směru velmi úspěšně rozvíjet. Jeho velkým kladem bylo včasné plánování kádrových rezerv a již v roce 1957 proto vybudoval učňovské středisko, které od té doby každoročně vychovává průměrně 85 učňů. Reorganizace však ani tehdy neskončila. Již v roce 1958 byl podnik přejmenován na Okresní stavební podnik pro zemědělskou a místní výstavbu a opravy v Kyjově a současně převzal některé pracovníky Agroprojektu, který až do té doby zemědělskou výstavbu projektoval.
    Rok 1960 znamenal pro podnik další změny. V důsledku nového krajského i okresního uspořádání vznikl nový okres Hodonín a část obcí kyjovského okresu přešla do okresu Kroměříž a Uherské Hradiště. Pro okres Hodonín byl vytvořen Okresní stavební podnik se sídlem ve Veselí nad Moravou a uvnitř okresu zřízeny 3 stavební správy, Veselí, Hodonín a Kyjov. V témže roce byla zahájena v Boršově výstavba areálu kyjovské stavební správy, byla postavena výrobní hala, hlavní sklad, jednopatrová budova sociálního zařízení, vrátnice a nakonec i administrativní budova. V rámci sdružené investice byla vystavěna i kotelna, která slouží i sousednímu družstvu invalidů Kyjovan.
    I když dnes je v Kyjově jen stavební správa, přece jen její činnost je rozsáhlá a nedovedeme si ani představit, jak by se zdejší občané, zejména ti starší, kteří mají vlastní domky, bez ní obešli.
    A že se snaží o své pracovníky dobře starat, svědčí skutečnost, že pro zajištění stabilizace pracovníků je zpracován dlouholetý sociální plán, který pamatuje i na zvýšení odborné kvalifikace zřízením závodní školy práce. Nezapomíná se ani na zaměstnané ženy a učně a jejich problémy jsou řešeny s největším pochopením nejen vedoucími, ale i složkami.
    Za situace, kdy požadavky na služby jsou velké a neustále rostou a přitom je pracovních sil nedostatek, je i práce organizační podstatně snížena. Ale pracovníci stavební správy pod vedením stav. Josefa Buchlovského se snaží plnit své úkoly i za těchto podmínek co nejlépe a možno konstatovat, že se to i přes občasné připomínky vcelku daří.

    Hlavním společenským posláním tohoto družstva je zaměstnávat osoby se změněnou pracovní schopností, vytvářet pro ně vhodné pracovní příležitosti a umožnit jim společenské uplatnění. A tento záměr se v průběhu 6. pětiletky podařil a tak se podařilo zaměstnat všechny takové osoby na okrese Hodonín, doporučené ONV a družstvo i přesto plní důležité úkoly státního plánu. Všechny rozhodující úkoly této pětiletky byly splněny, plánované položky dokonce na 139 procent. Pro značné potíže v zajišťování výchozích materiálů nejsou ale splněny do vnitřních fondů, na konci roku se ale vytvořily takové materiálové předpoklady, že v příštích letech bude možno reálně zvažovat i s tímto plněním.
    Zvýšení produkce zpracování plastických hmot je podmíněno rozsáhlou investiční výstavbou v Boršově a v další etapě se připravuje i výstavba sociálního zařízení v tomto závodě. V současné době má družstvo 3 kolektivy brigády socialistické práce a dalších 6 kolektivů o tento titul soutěží.
    Za rok 1980 i při menším podstavu pracovníků (plán 573, skutečnost 562) plánované úkoly byly splněny. Bilanční zisk byl překročen o 571.000 Kčs, což svědčí o dobrém hospodaření v družstvu a doba obratu zásob byla nejen dodržena, ale dokonce o 1 den podkročena. Družstvo má členitou a různorodou výrobu, která zasahuje celkem do šesti odvětví jednotné klasifikace výrobků, což je složité zejména pro obstarávání výrobního materiálu, který je z tohoto důvodu značně rozdílný. Výrobky jsou charakteru chemického, strojírenského, elektrodělného, sklářského, papírenského a ostatního průmyslového. Výroba není koncentrována, ale rozdělena do 10 provozů. Produktivita práce v důsledku technicko organizačních opatření a zásahů vzrostla a byla splněna na všech provozovnách. Odbyt všech výrobků byl plně zajištěn.
    Kvalita výrobků zůstává na úrovni let předcházejících, převážná část reklamací byla na výrobky hodonínské provozovny elektro, kde v důsledku nedostatku i kvality dodávaného materiálu docházelo zejména v 1. pololetí 1980 k značným potížím a bylo nutno na přechodnou dobu její výrobu omezit.
    Limity spotřeby pohonných hmot, což je jeden z hlavních ukazatelů, byly dodrženy, překročena však byla spotřeba uhlí v důsledku chladného počasí v listopadu a prosinci, když i kvalita uhlí neodpovídala průměru. Nepříznivě působilo v tomto směru i nedokončení rekonstrukce kotelny.
    Výchova učňů, kteří jsou kádrovými rezervami pro příští léta, probíhá v různých potřebných oborech, a to gumař-plastikář, sklář, nástrojář a malíř-natěrač.
    Zvyšování kvalifikace pracovníků je prováděno večerním a dálkovým studiem. V tomto roce studuje na středních školách různého typu 8 pracovníků, politické znalosti si zvyšují 4 pracovníci studiem na VUML. Zlepšovací hnutí se projevilo ve 22 návrzích, z nichž zatím bylo přijato 14 a 5 bylo zamítnuto. Zbývající 3 nebyly do konce roku vyřízeny a byly v jednání.
    Výrobní družstvo Kyjovan se splněním všech ukazatelů za tento rok zařadilo mezi podniky, které přispěly k zdárnému ukončení šesté pětiletky. Pro další léta má řadu plánů a úkolů, čekají je však ještě náročnější, které ve prospěch národního hospodářství musí v příští pětiletce splnit. V první řadě pro toto splnění musí vytvořit podmínky pro dokončení rekonstrukce závodu Boršov, musí přezkoušet a zúžit výrobní program z hlediska vhodnosti práce pro osoby se změněnou pracovní schopností a věnovat maximální pozornost zlepšení organizace práce. Při snaze a iniciativě celého kolektivu tohoto družstva, v čele s předsedou Josefem Hanušem, je předpoklad, že i v příštím roce a celé další pětiletce uložené úkoly budou beze zbytku splněny. A to prospěje nejen družstvu a jeho zaměstnancům, ale i celému našemu národnímu hospodářství.

    Agrochemický podnik Hodonín je jedním z mála okresních podniků, které mají ještě sídlo v Kyjově a nebyl dosud do okresního města přestěhován. Tento podnik koncentruje zemědělské závody bez ohledu na to, zda je to podnik družstevní, tedy JZD, nebo státní a jeho úkolem je zajistit účelovost v progresivní a efektivní výživě a ochraně rostlin a kromě toho zajišťuje speciální služby v rostlinné výrobě všem podnikům v okrese Hodonín. Z celkové výměry orné půdy v okrese 55.467 hektarů je součástí jeho členské základny plných 51.467 hektarů, což představuje téměř 93 % orné půdy okresu a tato je v odborné péči tohoto podniku. Všech 18 jednotných zemědělských družstev okresu je jeho členy, členem je také státní statek Veselí nad Moravou a další podniky, jejichž činnost je zaměřena převážně na zemědělství.
    Úsilí pracovníků podniku bylo v tomto roce zaměřeno na plány výživy a ochrany rostlin, dodržování plánované výživy hnojením, na výživářské zásady dle listových analýz obilovin, na soustředění půd v evidenci do bloků s postupným vyrovnáváním živin, na ochranu rostlinné výroby, poradenskou činnost a služby členským organizacím.
    Většina těchto služeb byla zajištěna v celém plánovaném rozsahu. V oboru výživy rostlin byla zdokonalena evidence honů, zlepšena agrobiologická kontrola, dbáno na zjišťování potřeby dohnojování na základě listové diagnostiky a byla uplatněna i praxe zásobního hnojení. Služby, poskytované členským organizacím, spočívaly v rozmetání průmyslových hnojiv, rozmetání a rozstřelu chlévské mrvy a provádění závlah. Uvážíme-li, že v okrese bylo zavlažováno celkem 1.962 hektarů, není to jistě plocha ani práce malá, zejména přepočteme-li výnosy z půd zavlažovaných a nezavlažovaných.
    V ochranně rostlin byla věnována pozornost především základním plodinám, tj. obilninám, kukuřici a cukrovce a samozřejmě se nezapomnělo ani na révu vinnou, která je typickou rostlinou našeho kraje, a jejíž produkty nejen léčí, ale i obveselují zdejší lid od nepaměti. Při dnešním rozsahu ovocných sadů byly i tyto ošetřovány nejmodernějším způsobem tak, aby jejich výnos byl přínosem na stůl nejen pro děti, ale i pro dospělé.
    V řadě případů se narazilo na nedostatek potřebných chemických přípravků, z nichž některé se velmi obtížně zajišťují z dovozu, takže ve všech případech nebylo možno dokonale ošetřit všechny potřebné plochy, což ovšem mělo i nepříznivý vliv na konečný výnos.
    Aby bylo možno těmito prostředky zasáhnout včas a případným zpožděním nedocházelo k větším škodám a tudíž i pozdním zásahům, je v podniku zavedena prognóza a signalizace výskytu škodlivých činitelů. Tato služba umožňuje zemědělským organizacím i jednotlivcům včasným zásahem zajistit ochranu plodin a omezit škody na nejmenší možnou míru.
    Letecko chemická činnost byla splněna v ochraně, postřiku a setí, pro nepříznivé počasí nebyla však splněna v opylování.
    Podnik má vlastní laboratoř a v roce 1980 bylo provedeno více než 3.600 rozborů, na jejichž podkladě bylo pak zpřesňováno krmení, přihnojování i termín sklizně, hlavně u kukuřice. Byl také prováděn hromadný postřik ovocných stromů, desinfekce, dezinsekce i deratizace.
    Rozsáhlá investiční výstavba je zaměřena především na dokončení areálu ve Vlkoši, nezapomíná se však ani na výstavbu 3 x 8 bytových jednotek v Kyjově. V čele podniku je již řadu let Josef Chocholouš, který spolu s kolektivem skutečných odborníků je zárukou dobrých služeb tohoto pro zemědělství velmi důležitého zařízení.
    Moderní zemědělství nemůže už spoléhat jen na sebe, ale potřebuje nezbytně i kooperaci s jinými, zejména úzce specializovanými podniky. Potřebuje také řadu odborných služeb, které mu tyto podniky svými odborníky a prostředky mohou poskytnout. A právě tento podnik má specialisty, kteří mohou zemědělcům na svém úseku výrazně pomoci zlepšit výnosy a tak i celkové hospodaření. A předpoklad, že zdejší Agrochemický podnik bude své úkoly i nadále k blahu celé naší zemědělské výroby, zde je.

    Kyjovské mlýny, nebo prostě mlýny, jak se dodnes v Kyjově říká dnešnímu podniku Mlýny a těstárny Pardubice, závod 6, Kyjov, mají velkou tradici. Před několika desítkami let to byl největší mlýn na Moravě a v roce 1925 byl koupen Velkonákupním družstevním podnikem a tehdy měl již 5 oddělení: mlýn na pšenici, mlýn na žito, krupárnu, jahelnu a hrachárnu. Již tehdy byla věnována výrobě velká pozornost a výrobky procházely odbornou kontrolou, takže byly na vysoké úrovni.
    Dnes je v Kyjově ředitelství závodu, které řídí celkem 9 mlýnů, a to: Kyjov, Kroměříž, Starý Šaldorf, Rosice, Husovice, Židenice, Bílovice, Vojkovice a rýhovnu Brno.
    Plán výroby za rok 1980 splnil kyjovský mlýn na 101,3 % a přitom splnil i požadovanou kvalitu svých výrobků. O tom, že je v kvalitě mezi předními, svědčí skutečnost, že v současné době je pro mlýn Kyjov požádáno o udělení titulu “závod vzorné jakosti”. Pro zvýšení kvality i produktivity práce je zde zavedena soutěž o bezchybnou práci podle Saratovské metody a soutěž o bezúrazovou práci podle metody Basovovy.
    V tomto mlýně byla provedena letos poměrně značná technicko technologická opatření, jejichž výsledek se projevil v celkové produktivitě. Do provozu byla uvedena sušárna na ovesné vločky, provedena úprava technologie pšeničného mlýna, provedena výměna šrotovníku za kapacitně větší a byl zpracován projekt na rekonstrukci žitného mlýna. Bylo podáno celkem 13 zlepšovacích návrhů, které pomohly úspěšně zlepšit výrobní možnosti.
    V roce 1980 byla zajištěna projektová dokumentace pro instalaci druhého kotle, byl dokončen rozvod plynu do bytů, provedena výměna žárovkových svítidel za zářivková a připojena světelná reklama. Počet pracovníků byl dodržen podle plánu, v průběhu roku došlo pak i k jejich snížení převodem do těstárny Rosice na výrobu sucharů. Průměrný výdělek vzrostl o 5,6 % u dělníků, u THP pak o 3,2 %. Plnění plánu v roce 1980 bylo úspěšné, zvýšený plán byl ještě překročen a k překročení došlo i u socialistického závazku ve všech ukazatelích.
    Vedoucí pracovníci, ať je to ředitel závodu Václav Šmerák nebo vedoucí mlýna Vratislav Vašíček jsou odborníky na svých místech a spolu se svými spolupracovníky zaručují další úspěšnou činnost tohoto velmi důležitého potravinářského zařízení.