Kyjovský průmysl se až do padesátých let omezoval jen na několik podniků, z nichž největší byla samozřejmě sklárna a pak mlýny, ale všechny ostatní byly po stránce výroby i počtu zaměstnanců celkem malé a omezovaly se většinou jen na výrobu pro město a jeho nejbližší okolí. Teprve poválečná léta dala možnost vzniku podnikům novým a rozšíření podniků dřívějších a proto je kyjovský průmysl přiměřený velikosti města a umožňuje zaměstnání prakticky všem obyvatelům města i okolí. Největšími podniky jsou dnes sklárny, které po určité reorganizaci v tomto oboru nesou dnes název Obas, závod Moravia Kyjov a n.p. Šroubárna Kyjov, pak n.p. Mlýny a těstárny a samozřejmě i podniky ostatní. O některých z těchto podniků se zmiňuji v tomto zápise podrobněji.

    Šroubárna je jedním ze dvou podniků, které počtem svých zaměstnanců i výší výroby jsou v odvětví kyjovského průmyslu nejdůležitější. Jak bylo uvedeno již v dřívějších zápisech, je tento podnik monopolním výrobcem spojovacího materiálu pro dráhy, doly a velké stavby a je také u nás jediným výrobcem těchto výrobků tvářením za tepla. Převážná část výrobků je určena pro vnitřní potřebu a jen menší část jde na export. Podnik má 1.100 zaměstnanců a plní již řadu let své úkoly úspěšně. Plní beze zbytku veškeré exportní zakázky jak do zemí socialistických, tak i nesocialistických. Už 13. listopadu splnil podnik své zakázky do NDR a o měsíc později byly také vyřízeny veškeré exportní dodávky do zemí nesocialistických, jmenovitě do Anglie, Belgie, Francie, Itálie, NSR a Rakouska. Dodávky pro tuzemské odběratele byly splněny na více než 103 %, přičemž přednostně byly vyřizovány dodávky pro doly, energetiku, dopravu a pro vládou sledované stavby. Zvýšená pozornost byla věnována plnění sortimentu a dosažený výsledek 99,38 % napovídá, že zákazníci mohli být spokojeni. Rovněž výrobky I. stupně jakosti, předepsané plánem, byly překročeny. Plnění úkolů v oblasti ekonomiky práce umožnilo dotovat fond odměn navíc a tím i zvýšit průměrný měsíční výdělek na 2.762 Kčs. Zisk podniku dosáhl již 51.000.000 Kčs, přesčasy byly podkročeny a výkony, představující 301.860.000 Kčs svědčí o dobré organizovanosti podniku a jakosti řídící i výkonné práce. V podniku se věnovala značná pozornost postupnému zlepšování životního prostředí. Tomu přispívá nejen zavádění nové a modernější technologie, ale i plnění úkolů technického rozvoje, jako racionalizace práce v balírně a expedici, racionalizace skladování a manipulace s materiálem a konečně i snižování hlučnosti.
    Výše zásob v průběhu roku hodně kolísala hlavně proto, že některé hutní podniky podle svého harmonogramu výroby uskutečňovaly své dodávky až ke konci každého čtvrtletí, takže k jeho konci docházelo k pravidelnému, byť i jen přechodnému překročení stavu zásob. Ke konci roku byl však stav nejen dodržen, ale i značně podkročen, dokonce o 3.727.000 Kčs v důsledku výpadku ve výrobě v hutních podnicích. Kvalita materiálu kolísala, v některých jakostech a rozměrech byl materiál méně kvalitní a bylo proto třeba uskutečnit řadu jednání pro jeho zlepšení. Zlepšovatelské a vynálezecké hnutí bylo tradičně velmi aktivní. Společenský přínos, vyjádřený v penězích, se sice v porovnání s předcházejícími roky snížil, hodnota zlepšovacích návrhů tedy poklesla, ovšem na druhé straně se projevil příznivý vývoj v nárůstu úspor jak v ušetřené energii, tak i v úspoře materiálu a úsporách devizových, tedy právě na těch nejžádanějších úsecích. Za pozornost ještě stojí, že z toho má podnik určitý a pravidelný přínos z prodeje licencí, zejména ze zlepšení postupového lisu z NSR, kde část získaných deviz se připisuje na vlastní účet podniku. Péče o zaměstnance je již běžnou záležitostí. Vzhledem k dobrým výsledkům za rok 1982 bylo do fondu kulturních a sociálních potřeb přiděleno 989.000 Kčs, vyčerpáno bylo pouze 795.000 Kčs a jeho stav ve výši 681.000 Kčs byl převeden do dalšího roku.
    Největší pozornost byla v tomto roce věnována energetické situaci. Spotřeba plynu, dík pečlivému sledování a hospodaření, byla čerpána jen na 94 procent a ušetřilo se 243.000 m³, ale ani spotřeba elektřiny nebyla překročena (99,7 %). Díky velmi příznivým povětrnostním podmínkám v zimě bylo ušetřeno i ve spotřebě hnědého uhlí a místo plánovaných 600 tun bylo ve skutečnosti spotřebováno jen 299 tun, tedy 49,8 %.
    Šroubárna patřila vždycky a patří i dnes mezi nejlepší podniky ve svém oboru. Její práce a dosažené výsledky byly oceněny udělením Rudého praporu Federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství a jeho ústředním výborem odborového svazu v sobotu 17. dubna 1982 v Domě kultury ROH v Kyjově. Prapor symbolicky převzal podnikový ředitel Zdeněk Dub z rukou zástupce ministerstva ing. Josefa Červenky “za dosažené výsledky jak ve výrobním procesu, tak i v úspoře energie a materiálu, inovaci výroby a zlepšovatelské a vynálezecké činnosti”. Slavnosti se zúčastnila řada hostů, jako generální ředitel Hutní druhovýroby dr. Vladimír Janicki, vedoucí tajemník OV KSČ v Hodoníně Jan Forman, předseda MěstNV v Kyjově Miroslav Marada a další.
    Podnik má i v dalších letech dobré předpoklady pro úspěšnou činnost, i když situace, zejména v exportu do nesocialistických zemí, se neustále zhoršuje a je odrazem nelepšících se hospodářských potíží ve světě. Dobré výrobky najdou však vždycky uplatnění a proto bude nutné, aby i výrobky kyjovské šroubárny byly stále lepší.

    Tento závod, počtem zaměstnanců i výší výroby, je největším průmyslovým podnikem Kyjovska a řádově také nejstarším, neboť v příštím roce dovrší již stovku let svého trvání. A i o tomto závodě, s dnešním jeho sáhodlouhým názvem, lze napsat, že je ve svém oboru nejlepší a také letos splnil beze zbytku své plánované úkoly. Kyjovský závod má ještě dvě odloučené provozovny, Dubňany a Úsobrno a má celkem 1.746 zaměstnanců. Důležitým a velmi náročným úkolem, s nímž se bylo nutno v tomto roce vyrovnat, byla přestavba vany č. 1 v Kyjově na drobný a lehký obal. Tento sortiment nebyl u nás dosud vůbec vyráběn a bylo jej proto nutno dovážet z kapitalistických států. Nutné stavební a přípravné práce si závod musel zajišťovat sám vlastními prostředky a silami, technologická část byla dovezena z NSR. Jelikož strojní dodávky byly přesně termínovány, každé zdržení by se nepříznivě projevilo v pozdějším zahájení výroby, s níž ovšem bylo počítáno v plánu. Tato akce byla se zdarem uskutečněna a v žádné její části nedošlo k zpoždění.
    Závod splnil výrobu zboží na 100,8 % a vyrobil navíc zboží v hodnotě 3.055.000 Kčs. I když se o splnění zasloužily všechny provozovny, hlavní podíl na splnění má provozovna Kyjov nejen proto, že je největší, ale hlavně proto, že své úkoly musela plnit i za přechodu na novou a složitější výrobu. Tím, že byly splněny výrobní úkoly, byl splněn i plán odbytu, a to ve všech jeho oblastech, jak pro tuzemsko a tržní fondy, tak i vývoz podle požadavku Skloexportu. Zásluhu na tom mají i přepravci, kteří podle požadavků přistavovali jak vagóny, tak i auta k nakládce.
    Určitým nedostatkem byla nerovnoměrnost plnění výrobních úkolů. To bylo způsobeno i špatným technickým stavem některých tavících agregátů, jindy nepravidelnými dodávkami základního materiálu, hlavně pak sody z dovozu. Zásoby této suroviny se někdy přibližovaly až k nule a plynulost výroby nebyla proto zaručena. Ovšem tyto nedostatky se objevovaly i u jiných materiálů a proto je možno konstatovat, že dodavatelsko odběratelské vztahy se nijak příznivěji neprojevovaly a je dosud možno hovořit o trhu dodavatele a nikoliv odběratele, jak bylo konečně žádoucí a nutné.
    I když plnění nákladů se věnovala zvýšená pozornost a tyto překročeny nebyly, ba dokonce byla vykázána úspora 1.259.000 Kčs, mohla být tato daleko vyšší, kdyby byla odběrateli dodržována lhůta pro vracení palet a také kdyby některé suroviny a materiály nebylo třeba nakupovat za vyšší ceny, než bylo zvažováno v plánu. Mezi problémy, které se v tomto roce projevily ve zvýšené míře, je začínající nedostatek pracovníků, který proti plánovanému stavu poklesl o 11. Velké potíže se projevují při získávání pracovnic do nepřetržitého provozu, kde je nepříznivá situace řešena získáváním důchodkyň. Přitom výdělky nejsou malé a rok od roku se zvyšují. V tomto roce dosahuje průměrný měsíční výdělek na jednoho pracovníka v Kyjově 2.818 Kčs, v celém závodě pak 2.775 Kčs, což je více, než v hutním závodě Šroubárny. Průměrný výdělek dělníka činí 2.724 Kčs, plat technicko hospodářského pracovníka pak 3.365 Kčs. Závod v důsledku nutnosti nepřetržitého provozu má povolenou výjimku noční práce pro 415 žen, toto množství však zcela nenaplňuje a nábor pracovnic do tohoto provozu se stává čím dál tím větším problémem, ovšem nedaří se ani nábor pracovnic na ranní směny z důvodů pracovních i finančních, přitom se ale vůbec nedaří nábor pracovnic po jejich mateřské dovolené.
    V závodě došlo k překročení spotřeby plynu v provozovnách Kyjov a Dubňany a nebyla proto dodržena spotřeba na úrovni plánu, v němž bylo již zahrnuto předepsané snížení limitů. K vyšší spotřebě došlo z důvodů špatného technického stavu van a proto tomuto problému bude věnována větší pozornost. Šetření, nebo aspoň dodržování plánované spotřeby energie je nezbytnou součástí odběrové kázně a požadavkem současné doby.
    Úrazovost, i když v tomto roce je poněkud vyšší oproti roku minulému (51-43) je pod průměrem posledních let a nejdůležitější je skutečnost, že nedošlo k žádnému úrazu smrtelnému nebo těžkému.
    Ředitelem je i nadále Eduard Kamera, ekonomicko obchodním náměstkem pak ing. František Svoboda. Kladné výsledky, jichž závod v tomto roce dosáhl, jsou důkazem odpovědného přístupu všech pracovníků k plnění úkolů. Za tohoto stavu jsou zde všechny předpoklady, že v příštím roce, který je z hlediska sklářství v Kyjově skutečně významný, potvrdí dobrou tradici, již si svými výsledky dosud získali.

    O některých dalších podnicích jen krátce:

    Kyjovský závod národního podniku Zemědělské stavby splnil základní stavební výrobu na 102,2 %, čistý zisk pak na 103 procenta. V závodě je téměř 80 % všech pracujících zapojeno do socialistické soutěže. Jeden kolektiv získal v tomto roce titul “Provoz socialistické práce”, dva kolektivy pak titul “Dílna socialistické práce”. V současné době mají členové brigád socialistické práce 8 zlatých, 60 stříbrných a 180 bronzových odznaků BSP.

    Výroba zboží v Kyjově za rok 1982 představuje 293.000.000 Kčs, což je 34,3 % celkového výkonu závodu. V celém závodě byla výroba zboží překročena o 38.000.000 Kčs, z toho v Kyjově o 14.000.000 Kčs. V tomto roce se závod potýkal s řadou problémů, neboť spotřeba mouky vzrostla o 27 procent a stoupla také spotřeba krup, ječných i kukuřičných krupic. Tyto vysoké požadavky obyvatelstva si vyžádaly mimořádné úsilí pracovníků a bylo proto nutno pracovat téměř o všech sobotách. V závodě je velmi dobře zorganizována socialistická soutěž, do níž je zapojeno 74 procent všech pracujících. Pět kolektivů obdrželo titul “Provoz socialistické práce” a čtyřem kolektivům byl udělen titul “Provoz vzorné jakosti”.

    Vedoucím tohoto provozu v Kyjově je i nadále Josef Hanák. Od roku 1958, kdy se v Kyjově začalo s plynofikací bytů, je na plyn zapojeno už 97 procent všech domácností. Je zde dnes 3.895 soukromých odběratelů, 239 malosocialistických odběratelů a 10 socialistických velkoodběratelů, z nichž největšími jsou Sklárna a Šroubárna. Délka místních sítí představuje 42.272 metrů, průměrná roční spotřeba plynu se pohybuje kolem 23.000.000 m³. V tomto roce byla provedena komplexní prověrka plynovodní sítě a odstraněny všechny zjištěné úniky. Běžně se provádí pečlivá údržba sítě, zapojování nových odběratelů i výstavba plynovodních přípojek. Obzvláštní pozornost je věnována zabránění úniku plynu, který se pohybuje v rozpětí 3 až 4 % spotřeby, což jistě není nijak zanedbatelné množství. V samotném městě to činilo 3,4 %, přitom by tato ztráta mohla být nepoměrně nižší, kdyby byla zajištěna kompletní preventivní údržba u používaných plynových spotřebičů, hlavně jejich včasné vyčistění a seřízení. Ovšem služby v tomto směru nejsou zajištěny ani ve větších městech a tak dochází k značným národohospodářským ztrátám právě v energetice, která není příliš silným článkem celého našeho hospodářství.
    Určitým problémem se stává plynofikace městské části Bohuslavice. Tato otázka je velmi aktuální a její uskutečnění by prospělo nejen občanům Bohuslavic, ale přispělo by to i k zvýšení autority představitelů města. Věřme však, že i tento problém se brzy vyřeší k oboustranné spokojenosti.

    Výrobní družstvo invalidů Kyjovan, založené v roce 1951 s původní členskou základnou 51 osob, má dnes 636 pracovníků, z nichž musí podle stávajících stanov být nejméně 70 procent se sníženou pracovní schopností. Po vytvoření této členské základny bylo nutno vyhledat takový výrobní program, který by byl vhodný především pro osoby se změněnou pracovní schopností. V první fázi existence tohoto družstva byla hlavním programem výroba laboratorního skla. Postupem doby a nárůstem pracovníků se výroba rozšiřovala a dnes má toto výrobní družstvo již 18 středisek a provozy elektro, kartonáž, výrobu plastů, kovovýrobu a výrobu původní, tedy laboratorní sklo.
    Postupné rozšiřování výroby kladlo i požadavky na rozšíření výrobních prostorů. A protože dosavadní provozní místnosti přestaly vyhovovat, bylo nutno přistoupit k příslušné výstavbě. Projevily se i potíže se zajištěním vhodného sociálního zařízení pro pracovníky, dosud trvají potíže i se zajištěním stálého závodního lékaře, který se mění několikrát během jediného roku a tak dokončovaná výstavba nového areálu v Boršově, jehož součástí bude i patřičné sociální zařízení, bude jistě vyhovujícím řešením. Dalším problémem zůstávají ovšem velmi špatné komunikace, které budou ztěžovat přístup do nového závodu.
    Můžeme být rádi, že družstvo zaměstnává především osoby se změněnou pracovní schopností, že pro ně vytváří dostatek pracovních možností a vhodné uplatnění, zejména když ani výdělek není zanedbatelný a v tomto roce dosáhl 2.000 Kčs za měsíc. Družstvo si pod vedením svého předsedy Josefa Hanuše vede skutečně dobře, je velkým přínosem nejen pro samotné město, ale i pro jeho okolí, neboť zaměstnává i řadu pracovníků domácích, kteří své povolání provozují přímo doma a není proto nutné, aby za prací jezdili třeba do Kyjova. A to je velká výhoda, zejména pak pro ty, jimž by dojíždění při jejich zdravotním stavu dělalo potíže.