Jak již bylo v několika předešlých zápisech uvedeno, struktura životních podmínek se za poslední léta změnila v tom, že dnes je většina lidí zaměstnána ve sféře průmyslu a služeb na rozdíl od dob dřívějších, kdy většina lidí pracovala v zemědělství. Kyjov měl kdysi průmysl, ovšem malý, významnějšími podniky byla jen Sklárna a pak Mlýny, kdysi největší podnik svého druhu v celé republice. O jiné průmyslové výrobě se vlastně ani hovořit nedalo, jednalo se jen o malé a celkem tedy bezvýznamné soukromé podnikání a v takových provozovnách pracovali většinou jen přímí nebo nejbližší příbuzní majitele. Dnes je ovšem doba jiná, podniky se rozrostly, mnohé z nich se úžeji specializovaly a tak dnes máme v Kyjově dva podniky s více než tisícovkou zaměstnanců a řadu dalších s několika stovkami pracujících. Rozrostla se i doprava a služby a tak s modernizací zemědělství, kde pracovních míst ubylo, vzrostl počet pracovních příležitostí právě v průmyslu a ve službách. V tomto zápise se nebudu zabývat podrobněji všemi podniky, závody či provozovnami, o těch byla zmínka v zápisech minulých a opakovat skoro stejný zápis a doplňovat jej jen několika mnohdy nic neříkajícími procenty, by nebylo rozhodně žádoucí a účelné a proto se zmíním jen o těch nejdůležitějších.

    Od roku 1950, kdy byl tento podnik založen, prošel řadou změn. V té době se zde vyráběly výrobky teplou i studenou technologií, postupně však výroba za studena byla delimitována do jiných podniků a dnes je podnik specializován výhradně na výrobu za tepla jako jediný v celé ČSSR a ve svém oboru patří mezi největší podniky tohoto druhu v Evropě i ve světě. Technologie výroby se postupně měnila a modernizovala a dnes je skutečně v některých oborech na úrovni světové, neboť je zde řada agregátů, hlavně vlastní konstrukce i výroby, které v tomto oboru nemají ve světě obdoby. Plánované úkoly se zde plní pravidelně bez podstatnějších výpadků a tím, že se zde neustále zlepšuje technologie výroby a podporuje se zlepšovatelské a vynálezecké hnutí, ale také, že se jak zlepšovacích návrhů, tak i vynálezů urychleně využívá jejich zaváděním do praxe, není třeba i při značném zvyšování výrobních úkolů současně zvyšovat i počet zaměstnanců, jichž má v současné době jen 1.095. Také produktivita práce se z tohoto důvodu neustále zvyšuje a současně s ní samozřejmě i průměrný výdělek, který v tomto roce dosáhl místo plánovaných 2.787 Kčs dokonce 2.871 Kčs, byl tudíž splněn na více než 103 procent, přičemž přesčasová práce byla v rámci předpokladu. Velká pozornost se neustále věnuje kvalitě výroby a za celý rok ztráty ze zmetků uvnitř vlastní výroby, plánované ve výši 400.000 Kčs, dosáhly ve skutečnosti jen částky 230.000 Kčs, tedy jen 57,5 procent. I když se v průběhu roku vyskytla řada potíží, výroba pokračovala plynule a závazky vůči odběratelům byly v rámci smluv dodržovány. Úrazovost byla sice o jeden případ překročena, ovšem předpoklad zameškaných směn z tohoto titulu byl splněn tím, že skutečnost byla nižší o 250 směn, než připouštěl plán. Byla překročena i hodnota odbytu i dodávky do socialistických a nesocialistických zemí a o dobré organizaci výroby svědčí i skutečnost, že byl nejen dodržen, ale i překročen stanovený limit sortimentu. Dodržen byl i plánovaný stav zásob a nedokončené výroby, podkročen byl stav hotových výrobků v důsledku zvýšené přístavby vagónů v posledních dnech roku. Snížena byla i doba obratu zásob a projevila se i úspora v odběru plynu a elektrického proudu, překročen byl plánovaný zisk. Plnění bilančního zisku bylo sledováno měsíčně podle jednotlivých středisek a ke konci roku se projevil přebytek ve výši 815.000 Kčs.
    Je už jaksi samozřejmé, že pokud některý podnik plní po dobu více než 20 let své stanovené úkoly, jsou mu stanovovány plány stále vyšší. A tak i Šroubárna Kyjov dostává pro příští rok další náročné úkoly nejen ve výrobě, ale i v exportu, ve snížení vlastních nákladů, v limitech energií a stavu zásob. Pro jejich zajištění byl přijat vstřícný plán na zvýšení výroby zboží o 1.260.000 Kčs, na zvýšení upravených vlastních výkonů o 900.000 Kčs a na zvýšení zisku o 530.000 Kčs. Pracující uzavřeli závazek na překročení plánu výroby zboží o 550.000 Kčs.
    Byla zde zmínka o zlepšovatelském a vynálezeckém hnutí. Je pravda, že posuzování počtu podaných zlepšovacích návrhů a vynálezů je v určitém časovém limitu těžké a mnohdy ani nic podstatnějšího nevyjadřuje. Nedá se také zvlášť plánovat, protože ne vždy přijde ten pravý nápad a ne vždy je z něj stejný finanční nebo jiný efekt, např. ve snížení počtu pracovníků, úspoře nákladů apod. V tomto roce bylo podáno 148 zlepšovacích návrhů a ohlášen jeden vynález. Společenský prospěch všech využitých zlepšovacích návrhů, vynálezů a průmyslových vzorů představuje 2.238.000 Kčs, z toho u paliv a energie 12.000 Kčs, u materiálu 369.000 Kčs, na mzdách pak 155.000 Kčs a na devizových nákladech, což je nejpodstatnější, dokonce celých 500.000 Kčs.
    Určitý obraz poskytuje i oblast pokut a penále. V tomto směru je podnik vysoce aktivní, neboť na pokutách přijal 755.000 Kčs a zaplatil pouze 177.000 Kčs, přičemž hlavní položky vlastních pokut byly za pozdní placení faktur (95.000 Kčs) a pozdní odvody (44.000 Kčs) a byly způsobeny platební neschopností odběratelských podniků, které z tohoto titulu zaplatily Šroubárně Kyjov 621.000 Kčs. Za vlastní vadné výrobky bylo zaplaceno 34.000 Kčs, reklamace u dodavatelů znamenaly však příjem ve výši 71.000 Kčs. Na dobrém hospodaření s vagóny získal podnik od ČSD dobropis na 150.000 Kčs a za odřeknuté vagóny na druhé straně bylo zaplaceno jen 2.000 Kčs. Za zdržné vratných obalů poskytl podnik své odběratele pokutou ve výši 90.000 Kčs.
    Výhody závodního stravování využívá denně 548 strávníků, jejich případný zvýšený počet by byl podmíněn rozšířením nynější kapacity kuchyně i jídelny.
    Nakonec je nutno zmínit se i o práci jednotlivých složek, působících v podniku. Kromě stranické organizace je velmi aktivní odborové hnutí. Členy této organizace jsou prakticky všichni zaměstnanci podniku, kteří na jedné straně plní své odborářské povinnosti, na druhé straně však i využívají svých práv. Součástí této složky je i komise důchodců, v níž je soustředěno více než 200 bývalých zaměstnanců podniku, kteří jsou již na odpočinku. Vedení podniku spolu s odborovou organizací pořádají každoročně slavnostní schůzi všech svých důchodců, kde jsou tito seznamováni s výsledky i problémy svého podniku. Jsou pro ně pořádány i kulturní akce a zájezdy a tak důchodci mají neustálý styk se svým bývalým podnikem.
    Ředitelem podniku je i nadále Zdeněk Dub, technicko výrobním náměstkem je ing. Vlastimil Polášek, ekonomicko obchodním náměstkem je po odchodu Františka Veselského do důchodu od 1. dubna 1983 pak ing. Ladislav Halámek. Kádr pracovníků je stabilizován, ovšem tím, že v některých případech zůstávají na vedoucích místech již důchodově zralí pracovníci, mají mladší, byť i vysokoškolsky vzdělaní pracovníci, menší perspektivu a proto snad i chuť do aktivnější práce.

    Kyjovské mlýny jsou jedním z největších podniků potravinářského průmyslu, jsou jediným výrobcem krup a ovesných vloček na Moravě a dokonce jediným výrobcem loupaného hrachu v celé České socialistické republice. Hospodářské výsledky, dosažené v tomto roce, napovídají, že pracovníci v Kyjově splnili své úkoly dokonce již 13. prosince a do konce roku vyrobili nad plán zboží za více než 13.000.000 Kčs. Že tento výsledek vyžadoval práci o volných sobotách, neboť o mlynářské výrobky byl letos zvýšený zájem, je samozřejmé a výsledek je důsledkem velkého pochopení všech pracovníků ve výrobě a dobré organizátorské práce celého vedení. Velký podíl na dosažení tak dobrých výsledků má kolektiv mlynářů, zapojených do brigády socialistické práce pod vedením Milana Berky, dobré jsou i výsledky jiné brigády Františka Juračky při zpracování ovsa a hrachu. Velmi úspěšně si vedl i kolektiv žen při pytlování a balení hotových výrobků i pracovníci v dopravě, kteří zejména proto, že kyjovští mlynáři svůj plán vysoko překračují, měli stále napilno.

    Tento dlouhý název patří podniku, vlastně dnes už jen závodu, jemuž jsme si u nás zvykli říkat jediným slovem: Sklárna. A právě rok 1983 byl pro kyjovské skláře rokem mimořádně významným z hlediska historie celého kyjovského sklářství, v tomto roce se totiž dovršilo stoleté výročí od založení sklářské výroby v Kyjově. Je pochopitelné, že toto významné výročí, spolu s tradičně dobrým přístupem pracovníků závodu k plnění stanovených úkolů, bylo výrazným motivem k tomu, aby úkoly tohoto jubilejního roku byly splněny. A nebyl to úkol nijak jednoduchý. V mezinárodních vztazích došlo k dalšímu zhoršení mezi státy socialistickými a kapitalistickými a to se projevilo významně i v oblasti hospodářské. Na západních trzích vzrostla odbytová krize, která se velmi nepříznivě projevila i na vývozu výrobků do těchto oblastí. Přes veškeré úsilí se Skloexportu nepodařilo zajistit potřebné množství zakázek u zahraničních odběratelů, ačkoliv závod byl schopen splnit jakékoliv požadavky. Určité problémy se začaly projevovat i na úseku materiálně technického zásobování, protože dodávky základních surovin nebyly uskutečňovány v pravidelných cyklech a tak v určitých obdobích byl stav výchozích materiálů minimální a tak hrozilo někdy i zastavení výroby. Teprve ke konci roku došlo k nárazovému plnění dodávek a to nakonec vyvolalo i určitou kalamitu při vykládce a ve svých důsledcích i vysoké penále za zdržné vozových jednotek. A tak mnohdy jen s velkým úsilím se dařilo pracovníkům zásobování zajišťovat materiály tak, aby byl zajištěn plynulý chod výroby a mnohdy docházelo k situacím, že v určitých druzích musely být vytvářeny i rezervy, což pak vedlo k nedodržování limitu stavu zásob. Problémy se objevovaly i při rekonstrukci tavících agregátů, kde se používá převážně materiál dovážený, který je cenově stále náročnější a nepříznivě ovlivňuje výši nákladů. Přitom se ale toto zvýšení nepromítá do kvality a životnosti těchto agregátů a nakonec se dokonce projevily i negativně ve formě zhoršení kvality výrobků nebo ve zvýšení spotřeby energie na tavení.
    Přes všechny nedostatky a potíže, které se v tomto roce projevily, závod svůj plán nejen splnil, ale i překročil o 4.917.000 Kčs na 101 %, což znamená, že se s potížemi dovedl vypořádat. Docházelo k vypínání elektrického proudu, zvyšovaly se plánované prostoje z důvodu častých změn sortimentu, některé vany nebyly v dokonalém technickém pořádku, atp. Na úseku odbytu bylo nutno nahradit výpadek plánovaného exportu zvýšenými dodávkami u tuzemských odběratelů, aby tak byla zajištěna realizace celé výroby, ale v plné míře byla realizována i nadvýroba a ještě se podařilo snížit podstatně i stav hotových výrobků. A tak odbyt do tržních fondů byl překročen ve velkoobchodních cenách o 4.306.000 Kčs, pro tuzemské odběratele pak dokonce o 17.495.000 Kčs. Plánované náklady nebyly absolutně dodrženy o 1.439.000 Kčs, v relaci na dosažené výsledky byla však vykázána úspora. Nepříznivý vliv na čerpání měla spotřeba materiálu, kde se negativně projevilo překročení spotřeby cizích střepů a dodávka sody s nižší chemickou účinností. Také u energie se nepodařilo vzdor velkému úsilí dosáhnout plánem zvažovaného snížení. Paletové hospodářství vykazuje pravidelně nárůst nákladů a vracení palet neprobíhá v žádoucích cyklech. Přes veškeré potíže byl bilanční zisk nejen splněn, ale i překročen o 2.078.000 Kčs, přitom mzdové prostředky nebyly dočerpány, poněvadž i přes splnění ukazatelů nebyly vyplaceny podíly na hospodářských výsledcích. Dále nepříznivě se vyvíjel stav pracovníků. Přes veškerá stabilizační opatření došlo k dalšímu poklesu pracovníků, jednak z důvodu odchodu silných ročníků do důchodu, jednak proto, že odcházejí pracovníci mladí, jimž závod není schopen zajistit jeden ze základních požadavků stabilizace – byt. A toto už je problém, který se musí řešit i na vyšší úrovni.
    Výroba v kyjovské provozovně představuje hodnotu více než 369.000.000 Kčs a samotný vývoz přesahuje 50.000.000 Kčs. Počet pracovníků 1.235, dosažený průměrný měsíční výdělek 2.840 Kčs. Bilanční zisk 70.894.000 Kčs, produktivita práce splněna na 101,5 %. Úrazovost poklesla o 7 případů ze 40 na 33, přičemž ani jeden úraz nebyl těžšího nebo dokonce smrtelného charakteru.
    Ředitelem závodu je Eduard Kamera, ekonomicko obchodním náměstkem ing. František Svoboda a výrobně technickým náměstkem Jiří Vinca. Závod je dobře organizován a dosažené výsledky svědčí o tom, že všichni pracující v tomto roce, který byl jubilejní, přistupovali k svým úkolům se vší odpovědností. V duchu tradic závodu se vyrovnali se všemi potížemi a proto i nadále skýtají záruku, že i náročnější úkoly příštího roku splní.
    Závod je nositelem státního vyznamenání “Řád práce” a k své stovce mu bylo uděleno další vysoké vyznamenání – Řád republiky.