Pěstitelé a zahrádkáři jsou sdružení v Českém zahrádkářském svazu. Základní organizace (ZO) v Kyjově je co do počtu členů i co do rozlohy zahrádkářských kolonií 2. největší ZO v České republice. Předsedou je Ing. Drahoslav Pospíšil, v roce 1993 čítala ZO 1.546 členů, kteří společně se svými rodinnými příslušníky obhospodařují 900 zahrádek o rozloze 46 ha, a to v katastrech obcí Kyjov, Kyjov – Nětčice, Kyjov – Boršov, Kyjov – Bohuslavice a Vřesovice. V katastru Kyjova to byly tyto zahrádkářské kolonie: Oves, U šachet, U vodojemu, Pod Maršíkovým vinohradem, U Dostálového, Náplavovo, U zesilovače, Čechalovo, Tyršova ul., U transformátoru, Za garážemi, Müllerův sad, Poláškovo, U Rocha, Stéblová a U cihelny. V katastru Nětčice jsou to osady Švestkový sad a Silo. V katastru Boršova osady Domácí a Stará hora. V katastru Bohuslavic osady Kameníky, Choboty, Křivý, Krátký a Hrušová a v katastru Vřesovic je to zahrádkářská osada Stéblový.
    V souvislosti s navracením půdy původním majitelům vyvstal také pro zahrádkáře problém, jak vyřešit majetkové vztahy mezi vlastníky půdy a zahrádkáři jako nájemci. Někteří majitelé požadují přemrštěné finanční částky za nájem, takže se mnohdy nevyplatí ani zahrádku dále držet. Také je dosud v jednání případné odkoupení půdy od majitelů do přímého vlastnictví buď zahrádkářského svazu, nebo přímo zahrádkářů. Zda se tyto spory vyřeší ve prospěch či neprospěch zahrádkářů, kteří půdu obděláváním ošetřují a dále zhodnocují, to ukáže až čas.

    Organizace poskytuje svým členům, ale nejen jim, také různé služby. Vlastní fekální vůz, jeden traktor a malotraktor s pluhem a dalším zařízením na obdělávání půdy. Výpěstky ze zahrádek mohou zahrádkáři dále zhodnotit v pálenici, sušárně ovoce či v moštárně. Ten, kdo nechce ovoce zkapalnit nebo usušit, může si pochutnat na vlastních povidlech, které jim uvaří téměř bez zásahu lidské ruky v budově moštárny na plynových kotlích se samočinným mícháním. Kouzlo společného vaření trnek, při němž se “proprala” celá dědina, přezpívaly všechny známé písničky, převyprávěly pohádky a pověsti a vypila nejedna “baňka”, se sice vytratilo, zato ale ušetří toto moderní zařízení noho času a povidla (nebo jak se u nás říká trnky) chutnají stejně dobře jako ty ručně míchané, což se dá říct o všech produktech zpracovaných v zařízení zahrádkářského svazu. A mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti.

    Členům této organizace přináší jejich práce nejen radost z oblíbené činnosti, ale také užitek nejen jim, ale také jejich rodinám i známým. Vždyť taková králičí nebo drůbeží pečínka nebo domácí vajíčko není k zahození…
    Samozřejmě králík či kuřátko na pekáči není hlavním cílem činnosti chovatelů. Velmi důležité místo v chovatelství zaujímají výstavy. Je to jakési vyvrcholení snažení chovatele. Příprava na takovou výstavu představuje mnohaměsíční či dokonce mnohaletou mravenčí práci, aby čtyřnohý nebo dvounohý miláček vyhovoval kritériím výstavy a mohl získat nějaké ocenění. Kyjovští chovatelé se jednak účastní výstav v jiných městech, jednak sami pořádají vlastní výstavy. V letošním roce se přímo v Kyjově uskutečnily dvě výstavy: 13.-15. srpna to byla okresní výstava výletků holubů a místní výstava králíků a drůbeže, další výstava se uskutečnila v říjnu.

    Kyjovská základní organizace sdružuje odbor chovatelů králíků, který má 22 členů, odbor chovatelů drůbeže s 15 členy a odbor chovatelů holubů, čítající rovněž 15 členů. A jaké druhy jednotlivých zvířat se nejčastěji chovají? U králíků je nejrozšířenějším plemenem velký světlý stříbřitý, ale jsou zde zastoupena i plemena náročnější, jako je např. velký beran, český strakáč nebo hermelín červenooký. Někteří chovatelé začínají i s novými plemeny, např. vídeňský modrý, stříbřitý žlutý a aljaška. Největší oblibě u chovatelů drůbeže se těší vlašky a plymutky, někteří členové se věnují i chovu kachen. Holubáři v nejširší míře chovají moravské pštrosy, v chovech jsou také zastoupeni poštovní holubi.

    Nyní krátce k organizaci Českého svazu chovatelů. Činnost řídil osmičlenný výbor (předseda Ing. Mojmír Chaloupka, místopředseda Vl. Jež, jednatel Jiří Rovenský a další), který se scházel jedenkrát měsíčně. Chovatelé se již několik let snaží získat objekt, který by trvale zaručoval optimální podmínky pro jejich činnost. Přesto, že řešení tohoto problému stálo výbor nejen v tomto roce mnoho sil, zatím nebyla věc dotažena ke zdárnému konci. Další starostí je omlazení členské základny. Věkový průměr členstva je dost vysoký, chybí mladí chovatelé. Přes všechny problémy však činnost neustává a věřím, že se s chovateli i výsledky jejich snažení budeme dále setkávat na výstavách i dalších akcích.

    U této organizace bych se chtěla trošku ohlédnout pár let zpátky, protože Junák patřil ke spolkům, které byly v období komunistické totality zakázány. Okresní rada Junáka v Hodoníně byla obnovena 26. prosince 1989 a současně se vytvořila střediska v Hodoníně, Veselí nad Moravou, Ratíškovicích a také v Kyjově.
    V současnosti má kyjovské středisko asi 150 členů, kteří jsou rozděleni do dvou smeček vlčat, chlapeckého a dívčího oddílu, oddílu skautek a starších junáků. Vedoucím střediska je Štěpán Polášek. Kromě celoroční pravidelné činnosti uskutečňují se v období prázdnin letní junácké tábory. Letos tábořily 2 turnusy skautů v Osvětimanech a 3 turnusy ve Vídni u Velkého Meziříčí.

    Společnost se vyčlenila jako samostatná organizace Svazu invalidů. Jak už název sám říká, společnost sdružuje zrakově postižené občany.
    Kyjovská společnost má 47 členů nejen z Kyjova, ale i z nejbližšího okolí. Předsedou je Pavel Nedvěd, jednatelem Ing. Josef Horák, který je současně předsedou Okresního výboru Společnosti slabozrakých a nevidomých v Hodoníně. Tato instituce je velmi potřebná a snaží se svou činností pomáhat zrakově postiženým lépe se orientovat ve světě ostatních.

    Střediskem společnosti je městská knihovna, kde v oddělení pro zrakově postižené je jednak soustředěna literatura v bodovém Braillově písmu, knihy s větším typem písma, časopisy psané bodovým i černotiskovým písmem, z nichž nejznámějším je Zora, která má i specializované přílohy pro ženy, pro mládež a další. V místnosti knihovny je možné pracovat i s kompenzačními pomůckami jako jsou např. televizní lupy a Pichtovy psací stroje (umožňují psaní bodového písma).
    Při společnosti je poradna pro zrakově postižené, jednou ze služeb společnosti je i obstarávání kompenzačních pomůcek, např. slepeckých holí. K tradičním akcím společnosti patří i vítání jara u studánky Bezdýnky v Haluzicích. Na podzim se konala soutěž ve čtení a psaní bodového písma.

    Sdružuje více než 50 členů činných (jak sami říkají létajících) a 20 členů přispívajících, mezi něž patří především starší piloti, kteří již nelétají. Předsedou aeroklubu je Ing. Vlastimil Polášek, nad chodem provozu na letišti dohlíží vedoucí letového provozu Josef Bilík, kromě jiného výborný automechanik.

    Aeroklub disponuje celkem slušným leteckým parkem, který čítá 8 letadel, a to 3 letadla typu L-13 (větroně), 2 letadla typu VSO-10 (větroně), a po jednom pak typy L-13 SW (motorový kluzák), Z-226 (vlečný letoun pro větroně) a Z-142 (motorový letoun cvičný a pro akrobacii). Na všech letadlech nalétali piloti více než 700 letových hodin, přesto je to o 30 % méně než tomu bylo v minulých letech. Plachtaři překonali se svými větroni na přeletech vzdálenost 1.500 km, na letové hodiny to dělá 450 hodin. Nejvíce využitým letadlem byl motorový kluzák L-13 SW “Vivat”. Sloužil jak členům aeroklubu k výcviku, tak ke komerčním účelům.
    Členové aeroklubu pořádali vyhlídkové lety, motorový kluzák se používal i při leteckém snímkování a letecké kontrole pro odbor životního prostředí Okresního úřadu v Hodoníně. Na letišti u Milotic, které kyjovskému aeroklubu patří, přistávala během roku také cizí letadla, většinou malá soukromá dopravní letadla, přivážející sem na jednání obchodníky a podnikatele. Konalo se zde také soustředění rakouských pilotů.
    V roce 1993 pokračoval i výcvik nových zájemců o letecký sport. Od dubna probíhal praktický výcvik v bezmotorovém létání se čtyřčlenným družstvem, v závěru roku začala teoretická příprava 10 dalších zájemců.
    Každý ví, že létání je drahý koníček, a protože se bohatí sponzoři zatím aeroklubu vyhýbají, musí si členové vlastní činností vydělat na létání sami. Prozatím se jim to vcelku daří, takže je zde dobrý předpoklad, že Aeroklub Kyjov bude fungovat i v příštím roce.

    Na návrh MUDr. Jana Pavlíka a PhDr. Jarmily Bednaříkové z 25.5.1993 a po schválení návrhu městským zastupitelstvem bylo 26.6. uděleno čestné občanství našeho města básníku, prozaiku, překladateli a publicistovi JUDr. Ivanu Jelínkovi. Protože Ivan Jelínek žil dlouhá léta v zahraničí a od roku 1946 doma nepublikoval, myslím, že nebude na škodu připomenout si aspoň krátce jeho život a dílo.

    Ivan Maria Josef Jelínek se narodil 6. června 1909 v Kyjově. V Brně vystudoval klasické gymnázium a po skončení studia práv (doktorát získal v roce 1932) se významně zapojil do moravského kulturního života jako básník, prozaik, překladatel a publicista. Za okupace odchází nejdříve do Francie a pak do Velké Británie. V roce 1945 se vrací domů, ale v roce 1947 emigruje do Londýna, později navštívil také Kanadu a USA. V letech 1956-1969 působil jako redaktor v české sekci vysílání BBC. Do roku 1946 publikoval v Československu (jeho debutem byla sbírka perletě z roku 1933), českou poezii a prózu píše i v cizině. Jeho dva romány “Potapěči” a “Jablko se kouše” napsal dvojjazyčně, v češtině a angličtině. Celkem vydal 20 básnických sbírek, zatím poslední z nich “Kořist”, vyšla opět doma, v nakladatelství Mladá fronta v roce 1992. Za svou tvorbu byl Ivan Jelínek vyznamenán v roce 1985 medailí Filipín za zásluhy o světovou poezii a v témže roce i Cenou Jana Zahradníka, udělovanou Klubem české kultury v Los Angeles. Kyjovské veřejnosti se básník představil svým příspěvkem do sborníku Návraty Kyjovska, který vyšel u příležitosti Slováckého roku 1991.
    Kopii diplomu Čestný občan si můžete prohlédnout v příloze.