Kulturní vyžití občanů našeho města i okolí zabezpečuje několik institucí. Patří k nim především Dům kultury a kina, ale pozadu nezůstávají ani muzeum, knihovna a Galerie Doma.

    Ředitelkou Domu kultury je Mgr. Irena Trutmannová. Programoví pracovníci (Jana Procházková, Jarmila Riezsová, Stanislava Tichá) se snaží zajišťovat pořady všech žánrů – diskotéky pro mládež, koncerty vážné hudby, divadla, vzdělávací kurzy atd.
    Nutno na tomto místě podotknout, že od roku 1989 trvale klesá zájem o “živé” kulturní pořady, hlavně u generace lidí v rozmezí kolem 30-45 let. Klesající zájem zapříčinil i to, že Dům kultury pořádá v průměru méně pořadů, než tomu bylo před rokem 1989. Nezájem (o divadla, koncerty vážné hudby…) bývá však také někdy zapříčiněn samotnými pracovníky Domu kultury, kteří zřejmě nevěnují přípravě programu tolik pozornosti, kolik by si zasloužila, a rovněž by se měl změnit způsob propagace jednotlivých programů. Na tuto skutečnost již poukazoval také sám starosta města, zabývala se jí i kulturní komise při městské radě, ale mnoho se zatím v tomto směru nezměnilo.
    Velmi také poklesl počet amatérských souborů, které dříve pod střechou kulturního domu pracovaly. Tento stav ale nemůžeme dávat za vinu pouze pracovníkům Domu kultury, protože soubory měly ke své práci opravdu výborné podmínky: možnost zkoušet ve vytopených a vyhovujících prostorách (divadelní jeviště, malý sál, estrádní sál i jeviště), materiální zabezpečení atd. Tentokrát je spíše na vině uspěchaný způsob našeho života nebo také někdy naše vlastní pohodlnost.
    Protože není možné podrobně popsat průběh všech akcí, zaměřím se na nejvýznamnější z nich.

    Ve dnech 13.-15. srpna 1993 se konal již III. ročník Kyjovských letních slavností, které se konají v době mezi dvěma Slováckými roky. Hlavním pořadatelem a organizátorem byl Dům kultury v Kyjově spolu s městským úřadem. Návštěvníci slavností si mohli vybrat z pestré nabídky pořadů.
    Páteční večer byl věnován tanečním zábavám. Na stadioně hrála především mladým skupina Argema, příznivci dechové hudby jistě potěšila Boršovjanka, která vyhrávala v areálu Pod kaštany za kulturním domem.
    Sobotní ráno patřilo jarmarku, na kterém své výrobky nabídli různí řemeslníci. Před domem kultury si mohli kupující u jejich stánků koupit dřevěné nářadí, ozdobná vykrajovadla na cukroví nebo perník, krojové součásti, ženy z Ježova zde předvedly ruční stloukání másla, které hned mazaly na čerstvý chleba a nabízely kolemjdoucím. Členky ženského sboru Slováckého souboru pomohly svým vystoupením navodit atmosféru opravdového jarmarku.
    Součástí programu sobotního dopoledne byla i ukázka historického šermu (skupina Štvanci z Brna), pro nejmenší sehrály pracovnice Domu kultury v areálu Pod kaštany loutkovou pohádku “O nemocné princezně”. Nejmenším, ale nejen jim, patřily i různé pouťové atrakce na parkovišti za kulturním domem, mohli se také povozit na koních jezdeckého oddílu. Na nedělní dožínky přišly návštěvníky slavností pozvat členové Slováckého souboru, převlečení v maškarách. Večer ve 20 hodin se před kulturním domem konal koncert country skupiny Pony Expres s Milenou Soukupovou, na koncert pak navazovala taneční zábava, při níž hrála uherskohradišťská skupina Roky.
    Nedělní program slavností vyplnila dopoledne pouť se mší, která byla věnována svátku Nanebevzetí Panny Marie, odpoledne ve 14 hodin vyšel od hostince U Jančů v Nětčicích dožínkový průvod ke stárkám a hospodáři (Karel Foukal se ženou). Poté následoval před kulturním domem zvykoslovný program a taneční zábava.
    Co se týká návštěvnosti slavností, byla především na tanečních zábavách nižší, než se očekávalo. Dokonce se našli tací, kterým bylo líto peněz za vstupenku, ale přesto pořad sledovali přes plůtky ohrazující prostor pro vystoupení.

    Letos tomu bylo 20 let, co byl otevřen kulturní dům. Přesně to bylo 17. listopadu 1973 a za ta léta našla v kyjovském “kulturáku” své útočiště celá řada kroužků a souborů, diváci se mohli ve 4 sálech (loutkový, divadelní, estrádní a tzv. malý) zúčastnit velkého počtu kulturních podniků (divadla, estrády, koncerty, plesy, taneční zábavy…).

    Vzpomínkou na těch uplynulých 20 let byl Duhový večer – slavnostní pořad, v němž účinkovali členové souborů a skupin, ale i jednotlivci, kteří zde působili nebo stále ještě působí. 20. listopadu 1993 v 19 hodin se rozhrnula opona divadelního sálu a na jeviště přišli první účinkující. Celý program uváděl brněnský herec Břetislav Rychlík a postupně přivítal na jevišti dechovou hudbu Kyjovjáci, Boršovjanku, Slovácký soubor s cimbálovou muzikou Jury Petrů, dětský národopisný soubor Kyjovánek, ženský pěvecký sbor Kyjovanka, smíšený pěvecký sbor, Tradicional Jazz a folkovou skupinu Návrat. Mluvené slovo bylo zastoupeno Divadlem poezie, ochotníci předvedli úryvek ze hry Jana Drdy Dalskabáty hříšná ves, loutkaři se představili ukázkou ze hry pro mateřské školy, varietní umění zastupoval kouzelník pan Balaja. Součástí večera byla vernisáž výstavy členů dnes již zaniklého Klubu výtvarných umělců a Fotoklubu.
    Po skončení slavnostního večera následovala taneční zábava, při níž se střídala cimbálová muzika Jury Petrů a skupina Návrat. Při neformální zábavě se tak setkali dřívější zaměstnanci Domu kultury s těmi současnými, ale také bývalí i současní členové kroužků a skupin. A že se všichni bavili opravdu velice dobře, svědčí i to, že poslední návštěvníci opouštěli “kulturák” až v časných ranních hodinách.

    Ještě se musím zmínit o jedné, velmi nepříjemné záležitosti, která se týkala Domu kultury Kyjov. Byl to spor s odborovou organizací kyjovské šroubárny, zastoupenou panem Miroslavem Huškem, která je v současné době majitelem budovy. Hlavním předmětem sporu bylo údajné neplnění hospodářské smlouvy mezi ZO OS KOVO a Městským úřadem v Kyjově, nesrovnalosti v hospodaření s majetkem a požadavek zvýšení ročního nájmu ze 60 na 160 tisíc ročně. Spor se postupně rozrůstal, došlo i k přetřesu na stránkách novin (Mladá fronta DNES, Slovácko, Kyjovské noviny) a hrozilo i soudní řešení této záležitosti. Koncem roku se obě strany předběžně dohodly na úpravě smlouvy tak, aby byla výhodná pro obě strany.

    I v letošním roce se soukromá firma Panoramafilm Pokorný snažila co nejlépe zabezpečit chod obou kin – kina Panorama a letního kina. Stejně jako tomu je v jiných oblastech kultury i kina (a nejen v Kyjově) se potýkají s nízkou návštěvností představení. Přesto, že v produkci převažují filmy americké, sem tam se objevují i filmy české. Co se týká filmových žánrů, pak jsou to většinou akční filmy, thrillery, ale i komedie a erotické filmy. Co ale v posledních letech moc chybí v kinech, jsou filmy umělecky náročnější. A i když se dvakrát třikrát do roka takový film objeví, zeje sál prázdnotou.
    Výhodou současné distribuce filmů je ovšem to, že i k nám se konečně dostávají světové tituly velmi krátce (do půl roku) po jejich premiéře. Tak jsme mohli v Kyjově vidět v celém světě nejvíce navštěvovaný film Jurský park (zavádí nás do druhohorního světa obrovských ještěrů), obnovenou premiéru kresleného filmu Walta Disneye Sněhurka a sedm trpaslíků a nebo premiéru další kreslené pohádky Aladin. Z českých premiér to pak byly filmy Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Nahota na prodej, Konec básníků v Čechách nebo Nesmrtelná teta.

    6. května poctili svou návštěvou obě kina vzácní hosté. Byli to pracovníci filmové distribuce v čele s obchodním ředitelem britské společnosti VIP panem Ecklessfieldem z Londýna. Dále delegaci tvořili pan Danielis (obchodní ředitel společnosti Lucernafilm Praha), paní Pecháčková (vedoucí programového fondu stejné společnosti) a Ing. Kubík (ředitel distribuční organizace Moravafilm Brno). Po přijetí vedoucím kina Stanislavem Pokorným si pan Ecklessfield důkladně prohlédl kino Panorama a velmi zevrubně se zajímal o provoz kina. Po malé procházce městem byla delegace přijata v prostorách radnice starostou města Ing. Janem Letochou. Hosté pak zakončili svůj pobyt v Kyjově prohlídkou areálu letního kina a odjeli k dalšímu jednání do Prahy.

    A teď ještě porovnání návštěvnosti kin:

    Vlastivědné muzeum v Kyjově je i v tomto roce stále ještě pobočkou Masarykova muzea v Hodoníně. Provoz muzea zajišťují tři odborní pracovníci: ředitelka muzea a etnograf v jedné osobě Mgr. Taťána Martonová, promovaný biolog Pavel Čmelík a historik Blanka Pokorná.

    Kromě sbírkotvorné činnosti a péče o sbírky uspořádalo muzeum 5 krátkodobých výstav. 1.-31.3.1993 to byla výstava kreseb Moniky Šmídové a výrobků keramické dílny v Osvětimanech, 20.5.-27.6.1993 si mohli návštěvníci prohlédnout výstavu Čínské umělecké řemeslo a lidové hračky, která se uskutečnila ve spolupráci s Velvyslanectvím Čínské lidové republiky v Praze. Současně byla spojena s výtvarnou soutěží pro žáky mateřských a základních škol. Komise vybrala nejlepší práce a jejich autory odměnila věcnými cenami, které věnovali sponzoři a čínské velvyslanectví.

    Muzeum v letošním roce oslavilo malé výročí – 80 let zpřístupnění sbírek muzea veřejnosti. K jubileu uspořádali pracovníci muzea stejnojmennou výstavu ve dnech 12.7.-27.8. Vystaveny byly předměty, které jinak odpočívají v depozitářích.
    Další výstava opět připomněla kulatiny. Tentokrát to bylo 110 let kyjovské sklárny. Výstava, na níž se sponzorstvím i pomocí podílel Vetropack Moravia Glass, zachytila dějiny sklárny od jejich počátků až po dnešní dny, a to prostřednictvím písemných dokumentů, fotografií a především výrobků. V pořadí poslední výstava v tomto roce nesla název Savci a líbila se hlavně menším dětem, protože si mohly zblízka prohlédnout např. medvěda, lišku, jezevce, srnce a další zvířata.

    Po mnoho let trpělo muzeum nedostatkem místa pro deponované předměty. Koncem letošního roku se konečně situace zlepšila, protože muzeum dostalo od městského úřadu do pronájmu tři krásně veliké místnosti na Jungmannově ulici (bývalé ředitelství Jihomoravských pekáren Brno), které po rekonstrukci, prováděné kyjovskou firmou Falco, budou sloužit jako depozitáře.

    Kulturní veřejnost a příznivci výtvarného umění v našem městě a jeho širokém okolí už si zvykli na pravidelné návštěvy soukromé Galerie Doma manželů Pavlíny a Ladislava Ježových ve Svatoborské ulici. Vyhlášené jsou především vernisáže výstav, vhodně provázené mluveným slovem i hudebními produkcemi. Vernisáže bývají tak hojně navštěvovány, že mnohdy místnosti nevelké galerie ani nestačí zájemce pojmout a ti pak musí chtě nechtě stát před domem a dění uvnitř sledovat velkou výkladní skříní a naslouchat otevřenými dveřmi. Příčinou bohaté návštěvy jistě není jen dobré víno pana Ježe, které se při vernisážích podává, ale také možnost osobně poznat autora a setkat se při neformálních rozhovorech se zajímavými lidmi a přáteli.

    A na závěr přehled výstav, které se letos uskutečnily:

17. ledna se pod hlavičkou Galerie Doma uskutečnil v zasedací místnosti radnice literární pořad herce Lubora Tokoše “Chvála české řeči”.
12.2.-28.2. výstava obrazů Aloise Sikory
12.3.-28.3. kovaná plastika Jaroslava Válka
23.4.-7.5. grafika Jana Jemelky
21.5.-6.6. keramika manželů Dušana a Nadi Cendelínových
13.8.-27.8. obrazy Aleny Nimrichtrové – Šindarové a zakružovaná keramika jejího bratra Ivo Nimrichtra (mimochodem žáka keramika Ladislava Znoje)
29.10. zahájení výstavy Sdružení moravských keramiků
5.12. prodejní vánoční výstava, na jejímž zahájení nechyběli ani malí čertíci

    Mezi kulturními institucemi v našem městě má své nenahraditelné místo Městská knihovna. Nadále správně spadá pod Okresní úřad v Hodoníně, distribuci knih řídí Okresní knihovna v Hodoníně, nákup periodik pro čítárnu financuje Městský úřad v Kyjově.
    7 odborných pracovnic – knihovnic včetně vedoucí Jaroslavy Klementové půjčuje knihy v oddělení pro dospělé, pro děti a mládež a v čítárně. V knihovně je registrováno 2.797 čtenářů, ale vzhledem k tomu, že každý čtenář navštíví knihovnu vícekrát v roce, zaznamenaly knihovnice během roku 25.687 návštěvníků a 114.845 výpůjček, pro čítárnu se odebíralo 70 periodik. Knihovna kromě půjčování vlastních knih provádí také meziknihovní výpůjčky, např. z univerzitních či fakultních knihoven apod.
    Pro získávání knih se knihovnice obracejí i na sponzory, takže když potom čtete knihu, kterou zakoupil sponzor, můžete se na titulní straně dočíst: “Tuto knihu pro Vás koupil… (koupila firma…)”. Ani staré, vyřazené knihy nekončí ve stoupě. V březnu a listopadu se konala burza knih, na níž se daly koupit knihy již od 5 korun. Získaná finanční částka se pak použila při nákupu nových knih.
    Ke kyjovské knihovně patří i pobočka v Bohuslavicích, kde každý čtvrtek půjčuje knihy paní Hana Müllerová, stálá pracovnice Městské knihovny v Kyjově.