Pracovnice Domu kultury uspořádaly v letošním roce opět, velký počet kulturních podniků různých žánrů, takže na své si mohli přijít návštěvníci všech věkových skupin i zájmového zaměření. Jedním z žánrů, který má v Kyjově už dlouholetou tradici, je vážná hudba. Při Domě kultury funguje Kruh přátel vážné hudby, v jehož rámci se konají jednotlivé koncerty. Posluchači měli možnost na koncertech slyšet řadu kvalitních umělců. Mezi zvlášť silné zážitky patřil koncert Jany Bouškové (harfa) nebo Lenky Skorničkové a Jiřího Kubíka (zpěv).
    Nejenom příznivci vážné hudby si přišli na své, řada programů byla připravena i pro milovníky dechové a cimbálové muziky (koncert cimbálové muziky Jury Petrů, koncert Jožky Černého, Velkopopovická kozlovka a moravské finále dechových hudeb Polka fest), jazzu (koncert naší přední jazzové zpěvačky Jany Koubkové) a folku (recitál Ivo Jahelky). Zkrátka nepřišla ani mládež vyznávající poněkud tvrdší styl - koncert skupiny Alkehol, Kabát, Valčík s Danielem Landou a další. Právě o posledně jmenovaném koncertu bych se zmínila podrobněji, protože kolem jeho organizace bylo v Kyjově trochu rušno.
    Koncert skupiny Valčík se konal v domě kultury 25. října. Vedoucím skupiny je právě již vzpomínaný Daniel Landa, bývalý zpěvák skinheadské skupiny Orlík (příloha 1 a 2). Protože ne všechny koncerty a akce skinheadů (známí svou rasovou nesnášenlivostí, odporem proti cizincům a někdy jejich vystoupení dokonce hraničí s propagací fašismu) probíhaly v minulosti na mnoha místech republiky v klidu, byly do Kyjova pro zajištění bezpečnosti pozvány policejní posily. V ulicích města a hlavně na náměstí mohli lidé v ten večer potkat posílené policejní hlídky se psy, u kulturního domu byly pro případ potřeby připraveny policejní “antony”. Toto bezpečnostní opatření si smluvně vyžádal sám Daniel Landa. Naštěstí koncert i následné rozcházení se návštěvníků po koncertu proběhlo v naprostém klidu a pořádku, takže policisté byli tentokrát bez práce. I když se očekával velký “nával”, koncert nakonec navštívilo 400 lidí.
    K akcím pro mladé patří pravidelné páteční taneční zábavy se skupinami Argema a Generace a především diskotéky, jejichž návštěvnost ale nepříznivě ovlivnilo otevření diskotéky Varadéro v Kostelci.

    Letos konečně vzrostl zájem o divadelní představení, a to především taková, která využívají moderních alternativních směrů. Z nich se v Kyjově představilo divadlo Husa na provázku, Ha divadlo a Divadlo Járy Cimrmana.

    Všem vrstvám diváků jsou určeny zábavné pořady. Mezi nejúspěšnější a nejlépe navštívená vystoupení patřil pořad Jiřího Wimmra a Karla Černocha, pořad slovenské populární dvojice Olivera Andrášiho a Eleny Vacvalové “Nedajte sa nachytať skrytou kamerou” (před rozdělením Československa velmi oblíbený televizní pořad s podobným názvem Skrytá kamera) a také vystoupení imitátora Zdeňka Izera.
    Ani nejmladší věková skupina nepřijde zkrátka. Dětské karnevaly, programy k Mezinárodnímu dni děti, celoroční dětské divadelní předplatné, pěvecká soutěž Vyletěla holubička a další pořady mají již své pevné místo v programu domu kultury.

    Silné postavení v Kyjově má folklór. Dům kultury spolu se Slováckým souborem Kyjov je pořadatelem nejvýznamnějších výročních slavností jako jsou hody, dožínky, fašaňk a další. Již tradičními se staly besedy u cimbálu. U těchto zábav by neškodila trocha inovace nebo obměny. I když většinu z nich doplňuje doprovodný program, jsou “cimbálky” už trochu jednotvárné hlavně tím, že hudební doprovod se železnou pravidelností zajišťuje cimbálová muzika Jury Petrů. Ne že by snad její muzikanti hráli špatně, to právě naopak, ale všechno, i to nejlepší, se jednou okouká a oposlouchá, takže by nebylo na škodu udělat sem tam změnu. A zvláště v našem regionu, kde je cimbálových muzik velké množství, by to neměl být žádný problém.

    V tomto roce se pracovnice domu kultury pokusily předložit návštěvníkům také nový typ pořadů - pořady klubové, určené užšímu okruhu zájemců. Zatím je o ně poměrně malý zájem, i když bylo z čeho vybírat, namátkou jmenuji např. vystoupení šansoniéra Igora Šeba, besedu s Evou Veškrnovou o zdravé výživě, besedu s cestovatelkou a spisovatelkou dr. Uličnou a další. Věřím ale, že i tyto pořady si brzy najdou své posluchače a diváky.

    Z kurzů patřily k nejžádanějším kurzy účetnictví, práce s počítačem a kurzy kalanetiky. Z praktických kurzů se rozběhl kurz šití a psaní na stroji. Pokles zaznamenaly jazykové kurzy, protože ty kromě kulturního domu pořádají také kyjovské školy, hlavně gymnázium, a od září 1994 u nás působí jazyková škola Spring, která se zaměřuje na výuku angličtiny.

    22. - 23. 11. se ve všech prostorách Domu kultury konaly tradiční předvánoční trhy, spojené se všeobecnou burzou. Podle osobní zkušenosti mohu říct, že to byla spíše přehlídka ležáků jednotlivých obchodníků a skutečné kvalitní zboží tu bylo poskrovnu.
    Na první pohled se zdá, že je s kulturou v Kyjově všechno v pořádku a programů je dostatek. Ale jak se říká, první zdání klame. Sály při mnohých programech zejí prázdnotou, většina z nich se může chlubit ztěží polovinou či třetinou zaplněných míst. Platí to jak pro zábavné pořady, tak pro divadla, o koncertech vážné hudby ani nemluvě. Ani taneční zábavy a besedy u cimbálu nebývají tak hojně navštěvovány jako v minulosti. Myslím si, a ne jenom já, že tento stav není zapříčiněn jenom nezájmem lidí o “živou” kulturu, ale také ne příliš vhodně zvolenou skladbou programu a především absolutně nedostačující propagací jednotlivých pořadů.

    Na závěr ještě přehled větších akcí, které v letošním roce Dům kultury v Kyjově pořádal:

10. - 12. 6. II. ročník přehlídky dětských folklorních souborů Kyjovska
2. 7. moravské finále soutěže dechových hudeb POLKA-FEST 1994, který přenášela televize
12. - 14. 8. Kyjovské letní slavnosti, během kterých ospalé, prázdninové město ožije ruchem různých tanečních zábav, jarmarku a dalších doprovodných pořadů. (příloha 1 a 2)

    Evidence muzejních sbírek ke konci roku 1994 pro ministerstvo kultury ukázala, že muzeum spravuje celkem 58.361 ks sbírkových předmětů. V této sumě je zahrnuta i muzejní knihovna, která zahrnuje také cca 600 titulů velmi vzácných knižních exemplářů z 15. - 18. Století. Tyto knihy původně tvořily inventář knihovny v piaristickém klášteře v Kyjově.

    Velké starosti činilo pracovníkům muzea uložení sbírkových předmětů ve vyhovujících depozitářích poté co byli nuceni vystěhovat dosavadní prostory z domu pana Trdlici v Palackého ulici, který se stal majetkem zemědělského učiliště. Městský úřad přidělil muzeu tři místnosti v budově na Jungmannově ulici, kde dříve sídlily dílny pekáren. Stavební firma FALCO přebudovala nevábně vyhlížející dílny na depozitáře, takže sbírky nyní budou uloženy ve vyhovujících prostorách. Muzeum provedlo rekonstrukci, která si vyžádala finanční částku ve výši 270.743 korun, na vlastní náklady. Protože pekárny vlastnily ve stejné budově také laboratoř a muzeu chyběla konzervační dílna, rovněž tato laboratoř připadla muzeu, které ji po nutných úpravách v příštím roce bude využívat jako konzervační dílnu. Odpadne tak neustálé převážení předmětů ke konzervaci do Hodonína. Naopak muzejní konzervátorka bude dojíždět do Kyjova, protože prozatím nejsou mzdové prostředky na to, aby kyjovské muzeum mělo konzervátora vlastního. Snad někdy...
    Činnost odborných pracovníků muzea (Mgr. Taťána Martonová - etnograf, Mgr. Blanka Pokorná - historik, Mgr. Pavel Čmelík - přírodovědec) se řídí plánem úkolů na příslušný rok. Ten letošní byl beze zbytku splněn, ať již to bylo na úseku výstavním, publikačním, sbírkotvorném, revizním či na úseku péče o sbírky. V loňském roce jsme uspořádali celkem 6 krátkodobých výstav, které navštívilo 4.790 návštěvníků, především ve školních výpravách. Na úseku sbírkotvorném bylo muzeum obohaceno o 701 ks nových přírůstků. Zrevidováno bylo 4.373 ks sbírkových předmětů. Publikační a ediční činnost muzea představuje vydávání jednak rozsáhlejších prací spojených s dlouhodobějším výzkumem a dále vydávání odborných článků a propagačních materiálů na jednotlivé muzejní akce. V letošním roce vydalo muzeum publikaci Z historie kyjovského Sokola a 8 rozsáhlejších článků v různých periodikách. Do tisku je připraven text nového průvodce expozicemi, s jehož vydáním se počítá v příštím roce.
    Katalogizováno v 1. a 2. stupni bylo všech 701 nových přírůstků, což na vysvětlenou obnáší zápis každého nového přírůstku do přírůstkové knihy, zanesení základních údajů o původu získaného předmětu, jeho ceně a opatření inventárním číslem a dále zavedení karty každému novému předmětu s jeho popisem a fotodokumentací. Tato základní činnost muzejního pracovníka je časově dosti náročná.
    Mezi služby poskytované muzeem patří také vyhledávání různých pramenů a literatury a předávání informací badatelům. Těch bádalo v muzeu celkem 18. Mimo výklady v expozicích uspořádali muzejní pracovníci 6 přednášek.

    I když se pronájemce kina pan Stanislav Pokorný snaží všemi silami provozovat kino bez dotací města, finanční bilance kina má rok od roku klesající tendenci. Hlavní příčinou tohoto stavu je stále nižší a nižší návštěvnost filmových představení. Ostatně nás o tom přesvědčí následující tabulka:

Návštěvnost kyjovských kin

    Jak je patrno z přehledu, ty tam jsou doby Filmových festivalů pracujících, kdy se lidé přímo rvali o vstupenky a mnohdy nestačilo ani 2.000 míst na letním kině. Velký škrt přes rozpočet nejen kyjovskému kinu, ale vlastně všem kinům v republice udělala nová televizní stanice NOVA, která v poměrně krátkém čase po uvedení filmu v kinech, promítá stejné filmy v televizi. Když se k tomu přidal stále vzrůstající počet videopřehrávačů v rodinách a celkem dobře zásobená síť videopůjčoven, zvýšení vstupného na filmové představení (pro srovnání 1 vstupenka do kina přijde v průměru na 24 korun, pokud jde více členů rodiny, pak krát tento počet, zatímco se celá rodina může podívat na film z videokazety za půjčovné, které činí na jednu videokazetu 20 korun) a přirozená lenost našich lidí, není se čemu divit. Nejhorší na tom je, že ani v nejbližších příštích letech se nepředpokládá, že by se situace změnila k lepšímu. V mnoha městech dochází už i k tomu, že nezisková kina jsou rušena a jejich budovy slouží k jiným účelům (restaurace, obchody, sklady). Doufám ale, že u nás k tomu nedojde, protože kino má v Kyjově svou mnohaletou tradici.

    Jak už jsem uvedla, chodí do kina stále méně lidí. Tomu se přizpůsobuje i samotná budova kina. Sedací kapacita v sále kina Panorama zůstala sice zachovaná, ale není již nutné, aby fungovaly původní dvě šatny. Proto byla jedna z nich zrušena, na její místo byl přesunut bar, na místo baru se přesunula pokladna a uvolněný prostor byl pronajat firmě, která se zabývala prodejem osobních automobilů. Všechny tyto změny probíhaly v únoru a stavební úpravy prováděla firma FALCO. Poněvadž budova je majetkem města, celé finanční krytí rekonstrukce (asi 100.000 korun) bylo zabezpečeno z městského rozpočtu.
    Vedoucí kina, pan Stanislav Pokorný, velmi úzce spolupracuje také s místními mateřskými i základními školami a s Domem dětí a mládeže v Kyjově. Výsledkem této spolupráce bylo v letošním roce několik akcí:
    V květnu pořádala zvláštní škola oblastní kolo Sportovních her mládeže zvláštních škol a právě jejich ukončení, vyhodnocení výsledků a předání cen proběhlo v kině Panorama. Mezi děti zavítal herec Lubor Tokoš, který s nimi nejen besedoval o svém hereckém povolání, ale také odstartoval jeden ze závodů, a to běh na 60 metrů. Na závěr děti shlédly film.
    Filmová představení provázela také dvě další akce, tentokrát ve spolupráci s Domem děti. 1. června to byla oslava Mezinárodního dne dětí a v listopadu soutěž o nejhezčího draka. Že se draci dětem opravdu povedli, mohli posoudit všichni návštěvníci kina, protože draci byli vystaveni až do konce roku ve foyeru kina Panorama.
    Ani nejmenší děti nepřišly zkrátka. Podařilo se totiž obnovit dopolední promítání pro mateřské školy. Dvakrát za měsíc dopoledne ožije jinak ztichlý sál kina dětským štěbetáním a když se v sále setmí, oživnou na plátně hrdinové kreslených filmů. Dopolední filmová představení jsou určena jak školkám kyjovským, tak školkám z nejbližšího okolí.

    Naopak dospělým návštěvníkům, hlavně filmovým “fajnšmekrům”, kterým se už omrzely akční filmy a thrillery a alespoň občas se rádi podívají na umělecky náročnější film, jsou určena představení ART KLUBU, která se konají každé pondělí. Členové klubu, kterých je mimochodem 180 a kyjovský ART KLUB tak patří mezi největší v republice, mají na filmy hrané v rámci klubu slevu, a to po předložení průkazky člena. To však neznamená, že filmy nemohou navštěvovat i ostatní diváci. Nejsou nijak diskriminováni, ale musí si zaplatit plnou výši vstupného.
    Na závěr ještě přehled filmových distribučních firem, od kterých Půjčuje kyjovské kino filmy. Jsou to: LUCERNAFILM, ASTRA CINEMA FILM, GEMINI, FALCON FILM, PLANFILM TACHOV, INTERSONIC a EMURFILM Zlín (pohádky pro MŠ).

    Tak jako rostou ceny potravin i spotřebního zboží, zvyšují se neustále také ceny knih. Snad i to je jeden z důvodů, proč v knihovně od loňského roku vzrostl počet čtenářů a tím pádem také počet výpůjček. V konkrétních číslech to pak znamená, že v letošním roce měla knihovna celkem 2.982 registrovaných čtenářů, což je o 185 čtenářů více než v loňském roce, výpůjček bylo celkem 129.776 (v r. 1993 114.845 výpůjček). Takže už ze samotných čísel je patrno, že knihovna je snad jediným kulturním zařízením v našem městě, kde počet návštěvníků neklesá, ale naopak narůstá.
    Při knihovně funguje také Klub mladého čtenáře, který je určen především pro žáky základních škol. Děti se v rámci činnosti klubu věnují nejen četbě knih, ale také vlastní tvorbě, která bývá průběžně publikována v Listech spoluobčanům.
    Vedoucí knihovny, paní Jaroslava Klementová, se ve své výroční zprávě pochvalně zmínila o paní Haně Müllerové, která kromě toho, že pracuje jako profesionální knihovnice v kyjovské knihovně, každý čtvrtek půjčuje knihy v pobočce v Bohuslavicích. Na tom by nebylo až tak nic zvláštního, kdyby paní Müllerová nebyla zároveň topičem, uklízečkou, odbornou pracovnicí a nástěnkářkou. Aby uspokojila potřeby bohuslavických čtenářů, dováží chybějící knihy a časopisy z kyjovského centra.

    S bohatou činností Slováckého souboru se během roku setkáváme mnohokrát. Vždyť jsou to právě jeho členové, kteří jsou hlavními organizátory fašaňkové obchůzky, šlahačkové besedy u cimbálu, hodů a mnoha dalších akcí. Jedním z výročních zvyků, který členové souboru dosud udržují, je stavění máje. Nastrojený máj, vysoký mnoho metrů, staví ručně pomocí klád a provazů. Zvlášť se o této akci zmiňuji z toho důvodu, že letos se Kyjovjákům nepodařilo máj uhlídat. Celý květen zdobil máj kyjovské náměstí a až těsně před jeho kácením ho ukradli Mistříňáci, a to v noci z 29. na 30. května, takže nebylo vlastně co kácet. Jaký posměch sklidili, to snad nemusím ani psát. Něco takového už se nestalo mnoho let. Ale ani Mistříňáci nebyli dost ostražití a během chvilky nepozornosti Kyjovjáci svůj máj ukradli pro změnu Mistřínským a dovezli ho zpět do Kyjova.
    Abyste si nemysleli, že “krúžkaři” dělají jen ostudu, musím se zmínit i o úspěchu člena Slováckého souboru Tomáše Machalínka, který v tvrdé konkurenci mnoha soutěžících vyhrál soutěž O nejlepšího tanečníka verbuňku, která se konala v rámci strážnických slavností.

    Největším svátkem roku jsou bezesporu kyjovské hody. Letos si chasa za své stárky zvolila Petra Michalčíka a Lenku Šrahůlkovou, Rostislava Kůřila a Jitku Holcovou.