Hospodářské poměry
Vpádem okupantů se rázem mění hospodářské
poměry v celém našem státě. Nacisté – “spasitelé Evropy” zavádějí
“řízené hospodářství”, které se odráží jak v průmyslu, tak
v zemědělství, v obchodech, ve službách a v celém hospodářském
životě. V krátké době po příchodu okupantů je zaveden “lístkový
systém” na nákup životních potřeb. Náš slovník je obohacen pojmy chlebenky,
šatenky, obuvenky, tabačenky a dalšími ...enkami.
Kyjovsko patřilo vždy mezi oblasti s velkým bohatstvím
rostlinných a živočišných produktů. Proto lákalo nenasytné hordy okupantů,
kteří jako kobylky spásaly plody práce našich rolníků a dělníků. Německé
jednotky rozmístěné na Kyjovsku nebo tudy přesunované znamenaly velké zatížení
pro naše město a pro okolní obce. V obchodech nakupovali za výhodných podmínek
zboží všeho druhu.
Protektorátní úřady zavedly do našeho zemědělství nucené
dodávky jak živočišných, tak rostlinných produktů. Těžce byli postiženi
chovatelé dobytka, kteří se ještě nevzpamatovali ze ztrát způsobených dobytčími
nemocemi z roku 1938. Již v prvním roce protektorátu v roce 1939 byla
rekvisice dobytka a obilovin pro německou armádu Wehrmacht).
Uvádím případ obce Svatobořice, kde jen během měsíce září
1940 museli odevzdat pro německé vojsko 3 vagony žita, 11 vagonů ječmene, 8 q ovsa,
10 kusů hovězího dobytka a 25 kusů vepřového dobytka. V následujícím roce
1941 roční dodávka této obce představovala 189 kusů hovězího dobytka a 152 kusů
dobytka vepřového.
Jak byly stále rok od roku stupňovány dodávky v letech okupace
uvádím z obce Sobůlky:
Rok |
Hovězí maso |
Vepřové maso |
1941 |
28 565 |
5 358 |
1942 |
30 705 |
6 458 |
1943 |
32 780 |
6 886 |
1944 |
38 000 |
11 309 |
Protektorátní úřady zavedly
“samozásobitelské dávky”, na základě kterých pěstitel byl nucen odevzdat
veškeru svoji úrodu, až na omezené množství předepsané úřady, tedy jen pro
vlastní potřebu. Tyto samozásobitelské dávky byly během války několikráte
snižovány. V rámci řízeného hospodářství rolníci byli nuceni pěstovat
plodiny, které byly stanoveny, čehož byl důsledek, že půda byla jednostranně
vyčerpávána. Umělých hnojiv byl katastrofální nedostatek, půdě nebyly dodávány
žádoucí živiny, proto výnosy rovněž klesaly. Hektarové výnosy obilovin pohybovaly
se něco málo nad 20 q/ha.
Zemědělství vlivem těchto okolností upadávalo. Rolníci byli ve
stále se zhoršující situaci. Proto se zvyšování zemědělských dávek všemožně
bránili a sabotovali je. Protektorátní úřady na to odpovídaly pokutami, vězením a
jinými sankcemi. Tak například v roce 1942 bylo v obci Sobůlky pro
neplnění nařízených dodávek postiženo 35 rolníků, kteří vesměs byli
potrestáni trestem vězením. V zemědělských usedlostech byly prováděny
prohledávací akce proti utajování zásob. Komisaři, provádějící prohlídky,
tvrdě zasahovali proti těm, u nichž se něco našlo. Je řada případů, kdy na
Kyjovsku byly zabaveny celé rolnické usedlosti. Například v Bukovanech byla
zabavena usedlost rolníka Kouřila a Nováka. Za tíživé hospodářské situace se na
Kyjovsku rozmohl takzvaný “černý trh”, na němž bylo zboží oproti úředně
stanoveným cenám mnohem předraženo.
Přehled o porovnání úředních cen a cen na “černém trhu”
některých druhů zboží uvádím v tabulce:
Druh zboží |
Úřední cena |
Cena na "černém trhu" |
máslo 1 kg |
35 K |
200 - 500 K |
sádlo 1 kg |
28 K |
1000 - 1500 K |
žito 1 q |
190 K |
600 - 1000 K |
pšenice 1 q |
210 K |
600 - 2000 K |
víno 1 l |
38 K |
250 - 300 K |
slivovica 1 l |
65 K |
1000 - 2000 K |
Černé trhy kolísaly podle poptávky, podle
místních poměrů, ale zejména podle charakteru prodávajícího. Souběžně
s černým trhem byl zaváděn “směnný obchod”. Vyměňovaly se například
šatenky za tabačenky nebo cukr za slivovici, oděvní součástky za mouku apod.
Obnošené šatstvo, prádlo, obuv a jiné věci antikvárního
charakteru, které již nebyly používány se znovu uplatnily a byly používány nebo
opět na “směnném trhu” vyměňovány ponejvíce za potraviny či předměty denní
potřeby. Oživl provoz na poštách při balíkových zásilkách. Lidé
z venkovských měst a obcí podporovali své příbuzné a známé žijící
v Brně, v Praze a ostatních městech, kde zásobovací situace byla
svízelnější. Jelikož se množily případy rozkrádání obsahu balíků,
odesilatelé jako obsah balíku (obsah musel být na průvodkách uveden) uváděli
například knihy, dětské hračky apod. místo skutečného obsahu – potraviny.
Pro zpestření uvedu jeden případ z kyjovské pošty.
Odesílatelka podávala zde balík na němž jako obsah bylo uvedeno “Loutkové
divadlo”. Úředník vybavující tuto zásilku si tohoto označení povšiml, ale
povšiml si rovněž, že na spodu balíku je mokvající místo. Upozornil proto
odesílatelku: “Paní, on se vám ten kašpárek v balíku asi pokakal”.
V balíku totiž nebylo loutkové divadlo, ale vajíčka.
Neblahé důsledky okupačního hospodářství se projevily i na
jiných úsecích. Lesní těžba dříví v kyjovském lesním revíru, jehož
majitelem bylo město Kyjov, neúměrně stoupala, ať už se jednalo o palivové dříví
či dřevo určené pro další zpracování jako řezivo pro německý válečný
průmysl. Nežádoucí bylo i násilné zasahování do stavů užitkové zvěře.
Rozmohlo se i pytláctví. Nehospodárně bylo prováděno vytěžování lignitových
ložisek jak na dole “Hugo” v Kyjově, tak i ostatních dolech na Kyjovsku.
Nedozírné škody byly způsobeny Němci v závěrečné fázi
války. Za ústupu Němci drancovali, rabovali a ničili vše, co nemohli vzít
s sebou. Vnikali do soukromých bytů, ze kterých obyvatelé odešli do úkrytů,
zde vykrádali zásoby potravin a cenné předměty. Rozbíjeli výkladní skříně
obchodů a pobrali zboží, kterého tam stejně již bylo poskrovnu.
Škody, které v kritické fázi bojů o naše město byly nacisty
způsobeny, ať už se jedná o škody na železniční trati, samotném kyjovském
nádraží, škody v kyjovské nemocnici, ve mlýně, ve školních budovách a
dalších objektech nebudu zde uvádět. Popisuji je v jiných kapitolách této
kroniky, zejména v kapitole “Poslední dny okupace”.
Poznamenávám jen, že na Kyjovsku v důsledku války bylo zničeno 117 budov a
těžce bylo poškozeno 1.530 budov.
Za zmínku stojí i situace v bytové otázce. Svízelná situace
se projevila již v roce 1938, kdy po záboru pohraničí přišli do našeho města
“vysídlenci” z okupovaného území. Druhá vlna vysídlenců přišla do Kyjova
po odtržení Slovenska od naší republiky, po zřízení “Slovenského štátu”, kdy
ĺuďácký hlinkovský režim Čechy tam usídlené považoval za “nežádoucí
živel”. Město Kyjov snažilo se nepříznivou bytovou otázku řešit výstavbou
městského činžovního domu na Újezdě. Tím ovšem bytová situace nebyla zdaleka
ještě vyřešena.
Nový příliv obyvatelů do našeho města nastal příchodem
německých rodin z rozbombardovaných měst v Německu. Bytovou situaci
“příznivě” vyřešili sami nacisté tím, že “odžidovštili” Kyjov. Občany
židovského původu zavlekli do koncentračních táborů a likvidovali je
v plynových komorách. Uvolněné byty po odsunutých Židech pak mohly být dány
k disposici “arijským” obyvatelům.