Nestudoval jsem ani nečetl žádnou knihu nacistické literatury, ve které bych se poučil a seznámil se zásadami nacistické ideologie. Přesto ji v praktickém projevu označuji jako “hrůznou”, jak jsem se sám během svého věznění v gestapáckých žalářích a koncentračním táboře Dachau mohl přesvědčit.
    Nacisté, tito “nadlidé či příslušníci nadřazené rasy”, jak se sami za takové považovali, přehlíželi a za “méněcenné” považovali příslušníky slovanských národů, byť by je zařazovali do kategorie “arijců”. Naprosté podceňování projevovali však vůči “nearijcům” do nichž zařazovali Židy a Cikány. Nacistická nenávist vůči těmto “nearijcům” se vybíjela v nejhrůznější podobě.
    Na Kyjovsku při vpádu okupantů žilo na 340 židovských občanů, z toho v samotném Kyjově bylo 284 obyvatelů židovského původu. O tom, jak na kyjovské občany židovského původu pohlíželi nacističtí radní v kyjovské městské radě a jaké sankce vůči nim navrhovali, jsem se zmínil v kapitole “Činnost městské rady". “Židovská otázka” byla však řešena samostatnými říšskými orgány a institucemi. Na základě “působení” těchto orgánů byli Židé z Kyjova odsunuti do Uherského Brodu, kde po soustředění z jiných měst byli ve dnech 7.-9. září 1943 vlakovými transporty odsunováni do vyhlazovacích táborů, jakým byl koncentrační tábor Terezín nebo Osvětim, kde nalezli smrt v plynových komorách.
    Jen hrstka jedinců, kteří žili ve smíšeném manželství (tj. jeden z partnerů byl “arijec” a druhý “nearijec”) se od této persekuce uchránila. Byli povinni však na veřejnosti nosit na levé straně prsou “muří nohu”, tj. šesticípou hvězdu z látky žluté barvy. Svědectví o likvidaci kyjovských občanů židovského původu nám podává pomník v parkové části kyjovské nemocnice. Na pomníku je uvedeno 194 jmen – obětí nacismu.
    Obdobně jako “židovskou otázku” řešili nacisté “otázku cikánskou”. Na hranicích katastrů Kyjov a Svatobořice byla po dlouhá léta cikánská kolonie. Jednalo se o nuzné velmi primitivně zbudované chatrče. Cikánští obyvatelé této kolonie byli dopraveni do sběrného tábora v Hodoníně, odkud pak byli pod dozorem nacistů transportováni do různých koncentračních táborů, ponejvíce do Osvětimi, kde převážná většina nalezla smrt. Samotná kolonie, tj. chatrče byly srovnány se zemí.