Ústavy sociální péče

    Úvodem této kapitoly cituji článek 23 Ústavy Československé socialistické republiky: “Všichni pracující mají právo na ochranu zdraví a na léčebnou péči, jakož i právo na hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci. Tato práva jsou zajištěna péčí státu a společenských organizací o předcházení vzniku nemoci, celou organizací zdravotnictví, sítí léčebných a sociálních zařízení, stále se rozšiřující bezplatnou léčebnou péčí, jakož i organizovanou péčí o bezpečnost při práci, nemocenským pojištěním a důchodovým zabezpečením…”
    V našem městě praktická politika ústavního zákona je realizována třemi institucemi. Jsou to Nemocnice s poliklinikou (o které bude pojednáno ve zvláštní kapitole) a ústavy sociální péče, které jsou vizitkami našeho socialistického zřízení a kladným výsledkem našeho národního hospodářství, které na péči o zdraví lidu vynakládá vysoké finanční prostředky, v čemž máme prvenství ve světě.
    V období socialistického rozvoje po Vítězném Únoru byly v Kyjově vybudovány: Ústav sociální péče pro mládež a Ústav sociální péče pro dospělé. Budovy obou těchto ústavů svou výstavbou upoutávají jistě pozornost každého návštěvníka Kyjova přijíždějícího po silnici od Brna. Jsou to také první objekty na západním okraji města.

    Ústav sociální péče pro mládež je vyhrazen pobytu oligofrenní mládeže ve věku od 3-15 roků. V ústavu je postiženým dětem poskytována veškerá péče výchovná, zdravotní, řádné ubytování, stravování a ošacení. Ústav zahájil činnost 1. ledna 1962 s počtem 182 dětí. V roce 1963 byla kapacita rozšířena pro 194 dětí a tento stav je trvalý.
    Postupně byla provedena úprava celého areálu kolem ústavu, zvelebena zahrada, vysázeny stromy a okrasné keře, zřízeno hřiště pro děti, tři pískoviště, houpačky apod. Na všem se podíleli zaměstnanci ústavu. Interiéry budovy se chlubí obrázky a pracovními pomůckami, které zhotovily sestry. Jednou ročně pořádají děti besídku, která se těší vždy pozornosti všech hostů. Letní dny pak děti prožívají též v rekreační chatě “Radost” ve Vřesovicích.
    V ústavu pracuje 11 vychovatelek, z nichž většina má pedagogické vzdělání. Vzhledem k tomu, že ústav vykazuje dobré výsledky jak po stránce výchovné, tak i zdravotní, je též ústavem vzorovým. Bylo zde již vícekrát uspořádáno celostátní školení vrchních sester. Na hospitace sem ku příkladu jezdí pravidelně žákyně pedagogické školy z Kroměříže a kyjovské Střední zdravotnické školy.
    Rovněž návštěvy ze zahraničí jsou zde časté. Přijely pracovní delegace ministerstva zdravotnictví z Polské lidové republiky, z Mexika Dr. Mária De la Fuenté, lékaři a medici z Německé spolkové republiky, hosté z Jugoslávie, Holandska, Dánska a Belgie. Všechny překvapila komplexní péče o postižené děti, kterou náš ústav a naše společnost věnuje těmto dětem, zatímco v kapitalistických zemích je péče o postižené děti jen záležitostí charitativních spolků, jejichž existence je zcela závislá na výtěžcích dobrovolných sbírek. Přáli bychom našim spoluobčanům vidět zahraniční návštěvníky, s jakými pocity odcházejí z ústavu. Teprve tehdy si člověk dokonale uvědomí, co všechno dělá naše strana, vláda a společnost pro děti těchto ústavů. Jedině socialistické zřízení je schopno poskytovat obrovské částky na zřizování takových ústavů, které činí děti v jejich životě šťastnějšími. O tom všem by mohla nejlépe vyprávět každá matka či otec, jejichž dítě zde nalezlo svůj druhý domov.

    Ústav sociální péče pro dospělé. V tomto ústavu řada občanů ve svém stáří nachází trvalou péči, ubytování a stravování. Ústav zahájil v nově postavené budově svou činnost 1. ledna 1961, kdy v něm našlo nový domov 122 obyvatel. Z tohoto počtu jsou plné dvě třetiny ženy. Novostavba ústavu byla postupně doplněna svépomocí zaměstnanců a obyvatelů ústavu o sklep na brambory, skleník, byl vysazen ovocný sad, v roce 1965 vybudována dílna pro údržbáře, v roce 1965 provedeno oplocení areálu, v roce 1969postaven vepřín a v roce 1970 zahradní pařeniště. Je to výsledek pracovní iniciativy a obětavosti lidí, jimž osud člověka nezůstal lhostejným, je to v neposlední řadě výsledek pracovního úsilí těch, kteří i přes svůj vysoký věk a právo na odpočinek dokazují, že jsou stále angažovanými občany.
    Areál ústavu byl rozšířen o nově postavený sklad pro osobní věci obyvatel, provedena adaptace prádelny, zbudováno sociální zařízení a garáže. Kuchyně a prádelna ústavu byly doplněny o další mechanizační prostředky. V Palackého ulici byla provedena generální oprava domova sester ústavu.
    Po stránce zdravotní pečuje o obyvatele ústavu lékař, 11 zdravotních pracovnic, které většinou mají diplom zdravotní sestry. V ústavu je sál – klubovna vybavená radiopřijímačem a televizí. Jednou týdně se zde promítá celovečerní film, ústav má svoji knihovnu, obměnu knih provádí Městská lidová knihovna. Obyvatelé mají k dispozici mnoho časopisů a denní tisk. Každoročně jsou organizovány autobusové zájezdy.
    Sbor pro občanské záležitosti věnuje nemalou pozornost obyvatelům ústavu. Při významných výročích a životních jubileích navštěvují členky Sboru pro občanské záležitosti jubilanty a kromě gratulací předávají jim upomínkové dárky. Velmi dojemné jsou “zlaté” a “diamantové” svatby, jejichž oslavy jsou organizovány v zasedací síni kyjovské radnice.
    Mnohé delegace nejen z naší republiky, ale i ze zahraničí, které navštíví tento ústav (běžně nazývaný Domov důchodců) se nemálo udivují, jak starostlivá péče je v našem socialistickém státě věnována našim stařenkám a stařečkům.