Kromě své pravidelné činnosti, jejímž cílem je usnadnit začlenění zrakově postižených občanů do společnosti občanů vidících, pořádá společnost také řadu akcí, které mají zrakově postiženým rozšířit obzor znalostí a vědomostí. Jednou z nich byla i následující výstava.
    Ve spolupráci s Moravským muzeem v Brně, Referátem životního prostředí Okresního úřadu v Hodoníně, Českou unií nevidomých a slabozrakých a Vlastivědným muzeem v Kyjově uspořádala kyjovská základní organizace v prostorách městské knihovny velmi zajímavou výstavu Zvířata na dosah. Výstižný název pro tuto neobvyklou výstavu nebyl zvolen náhodně, protože zvířata byla opravdu na dosah. Každý návštěvník si mohl kterékoliv zvíře pohladit a osahat, což se u “normálních” výstav obvykle nesmí. K osahání tu byli jak savci (např. liška, prase divoké, tchoř, potkan, srnec...), tak ptáci (labuť, jestřáb, kormorán,…), ale také modely prvohorních zkamenělin (např. trilobit,...). Nevidomí tak mohli hmatem poznat zvířata, která by se v živé podobě jen ztěží dala pohladit.

    Ani přes pokračující problémy hlavně finančního rázu neustala činnost Aeroklubu Kyjov. V r. 1994 měl aeroklub 58 členů, tedy o 8 členů více než vloni. Z toho bylo 41 pilotů a 17 žáků. Jak z čísel vyplývá, zájem mladých i starších občanů o letecký výcvik stále roste přesto, že cena výcviku je rok od roku vyšší.
    Konkrétně: cena výcviku pilota kluzáků přijde aeroklub na 10 – 15 tisíc korun. Protože jen málokdo, hlavně těch mladších, může tuto částku uhradit najednou, mají zájemci o výcvik možnost si peníze na úhradu výcviku vydělat přímo v aeroklubu.
    Letos disponuje aeroklub stejným leteckým parkem jako v loňském roce. S motorovými letouny se odlétalo celkem 324 letů (z toho 25 vyhlídkových), což představuje 278 letových hodin. Bezmotorová letadla byla vytížena mnohem více. Piloti s nimi startovali celkem 1.308krát a nalétali 658 letových hodin. Nelétalo se jen “okolo Kyjova”. Byly zaznamenány i tři přelety s kluzáky na vzdálenost více než 500 km. Celková vzdálenost, kterou všichni kyjovští plachtaři nalétali dohromady, dosáhla hodnoty 4.400 km.

    V prosinci r. 1993 se sešlo z podnětu členů městské policie 17 zájemců o výcvik psů a rozhodli se založit Kynologický klub v Kyjově. Ten vznikl ke dni 1.1.1994 a k tomuto dni byl také zaregistrován jako ZO organizace č. 10517 Moravskoslezského kynologického svazu se sídlem v Brně. Jeho předsedkyní je Zdena Vandíková. 17 zakládajících členů i se svými psy cvičili zpočátku na kyjovské střelnici, ale pro neshody se členy střeleckého klubu hledali kynologové jiné prostory. V tísni jim pomohli představitelé šroubárny, kteří pronajali kynologům parčík před šroubárnou. Zde se začalo cvičit od 25. února 1994 a cvičí se i nadále. Postupně také přibývalo členů, takže ke konci roku jejich celkový počet dosáhl 44. Psovodi se většinou věnovali výcviku psů služebních plemen, ale klub byl otevřený pro všechna plemena a pro všechny formy výcviku. Radami pomáhal při výcviku jeden proškolený výcvikář, ale do budoucna se počítá s tím, že se školení výcvikářů zúčastní více členů, kteří pak budou nápomocni méně zkušeným členům kynologického klubu.

    Na Kyjovsku v současnosti působí 138 včelařů, kteří se starají o 1.250 včelstev. Jejich počet jsou ale včelaři nuceni snižovat, neboť včelstva jim ničí jednak varroáza, obávaná to nemoc včel, a jednak nízké výkupní ceny medu. Jedno včelstvo, které tvoří 70 - 100 tisíc včel, je schopno ročně vyprodukovat 18 - 20 kg medu. Aby se včelařům chov včel a výroba medu rentovala, musel by kilogram medu stát asi 40 Kč. Této ceny však med nedosahuje ani zdaleka, protože v letošním roce se kilo medu prodávalo za rekordně nejnižší cenu, a to za 20 korun.
    Tento podzim ale včelaři také oslavovali. V sobotu 8. října 1994 si připomněli 90. výročí založení svého Spolku. Oslavy zahájila v 16 hodin přednáška MUDr. Hajduškové na téma Využití včelích produktů pro naše zdraví. Přednáška nebyla určena jenom včelařům, ale mohl se jí zúčastnit každý, koho tato problematika zajímá. Doprovodnou akcí k přednášce byl prodej medového pečiva, medoviny a medu. Večer se pak konala taneční zábava s dechovou hudbou PODHORANKA z Ježova.

    V pátek 8. dubna vysvětil olomoucký arcibiskup Jan Graubner znovu gymnazijní kapli. Stalo se tak po tříleté celkové rekonstrukci, která si vyžádala více jak jeden milion korun. Částku se podařilo shromáždit převážně z darů a sbírek, také město Kyjov přispělo 100.000 korun. Ke snížení nákladů přispělo i 8.250 odpracovaných brigádnických hodin.
    Především bylo nutné stáhnout kostelní loď s odtrženou sakristií, rovněž tak klenbu v kopuli a vyměnit elektrické rozvody. Bylo nutné vyměnit i některé krovy, střecha byla pokryta nehořlavým bonským šindelem, střecha věže i okapy jsou z měděného plechu. Vnitřní malby včetně opravy původního oltáře provedl pan Strachota z Lipova. Materiál z rozebrané kazatelny posloužil k sestavení obětního stolu a ambonu (pozn. Je to vyvýšené místo, ze kterého se čtou při bohoslužbách čtení a přednášejí se přímluvy apod. Je to předchůdce kazatelny a církev se dnes tam, kde je kazatelna ne příliš vhodně umístěna, opět vrací k praxi užívání ambonu). Místní řemeslník pan Cahlík z Boršova opravil původní lavice a zhotovil dvě zpovědnice. Opravy lustru a oken provedli brněnští řemeslníci a firmě FEFER připadla náročná oprava varhan z r. 1860. Na zemi je nová dlažba a kaple je elektricky vytápěná. Projekt celé rekonstrukce vypracoval Ing. arch. Josef Kupka z Ostravy. Při svěcení se sešlo takové množství lidí, že většina z nich se do kaple vůbec nedostala a musela sledovat mši prostřednictvím amplionů venku. Mezi přítomnými byli i vzácní hosté, např. piaristé ze Slovenské republiky v čele s provinciálem P. Ernestem Svc.Sch.P. a mnozí jiní.

    Dne 19.6. v neděli o půl jedenácté měl ve farním kostele slavnou mši svatou P. Mariusz Radaczyňski, který v naší farnosti konal roční jáhenskou pastorační práci před kněžským svěcením. Novokněz odešel na první kaplanské místo do Třince.

    14.8. se konala v Kyjově tradiční pouť ke cti Nanebevzetí Panny Marie, patronky kostela. Družičky a mládenci z Bukovan, ze Sobůlek a z Boršova přinesli do farního chrámu ze svých obcí sochy Panny Marie za doprovodu dechové hudby. Poutní kázání měl P. Mariusz Radaczyňski.

    Dne 11. 11. na svátek sv. Martina byly ukončeny opravy interiéru kaple sv. Josefa-Martina v Kyjově v hodnotě 650.000 Kč. Na odpolední hodinu byli pozváni zástupci města, okresu a Krajské památkové péče, aby si prohlédli interiér kaple.

    V Kyjově bylo v roce 1994 uzavřeno 29 církevních sňatků, bylo pokřtěno 69 dětí (novorozeňat i starších dětí) a církevních pohřbů či rozloučení za přítomnosti kněze před kremaci bylo celkem 76.

    Vikářem sboru této církve v Kyjově je Michal Šimek. Během roku uskutečnila církev několik významných akcí, vesměs ekumenického charakteru. Ojedinělým jevem v rámci celé olomoucké arcidiecéze jsou setkání farářů a kněží všech církví v Kyjově. Tato setkání se konala pravidelně každé dva měsíce.
    Dvakrát se konalo také ekumenické setkání mládeže kyjovských sborů a farností. Při prvním z nich, které se konalo 5. března, přednášel na téma “Víra a duchovní růst” katolický kněz František Holeček z paulánského konventu ve Vranově u Brna.
    22. - 24. 4. se v kulturním domě konalo setkání evangelické mládeže Povážského, Myjavského, Východomoravského a Brněnského seniorátu. Mottem setkáni byla Křesťanova naděje.
    Další přednášku, tentokrát pro nejširší veřejnost, uspořádal sbor ČCE ve spolupráci s Klubem přátel Izraele z Hodonína. V pondělí 1. srpna přednášel v modlitebně ČCE v Dobrovského ulici na téma “Dialog mezi Židy a křesťany” evangelický farář z Holandska dr. Simon Schoon.
    Sbor ČCE v Kyjově udržuje kontakt s luterským evangelickým sborem Nikolaikirche v Lipsku. V rámci těchto kontaktů se zástupci sboru ČCE v Kyjově zúčastnili 7. - 10. října oslav 5. výročí pokojného převratu v bývalé Německé demokratické republice. Nikolaikirche byl v roce 1989 duchovním centrem opozice v Lipsku, kde se 8. října 1989 odehrál východoněmecký 17. listopad.

    Sbor církve československé husitské čítá celkem 365 věřících z Kyjova a širokého okolí. Příslušníci této církve se ke svým bohoslužbám scházeli každou neděli v kostele na Seifertově náměstí na Újezdě. Kostel se však již nějaký ten pátek opravuje, proto se věřící k bohoslužbám prozatím scházejí na sousední faře. V 1. polovině roku se kostel opravoval svépomocí pod vedením Petra Severina. Protože tady do slova a do písmene platí ono pořekadlo, že je tu práce jak na kostele a bylo nutno vykonat již práce vyžadující odborníky, rozhodla Rada starších, že v pracích bude pokračovat stavební firma. Zakázka prací na kostele byla zadána Střednímu odbornému učilišti stavebnímu v Kyjově-Boršově. Od září do prosince se vzhledem k postupu prací i vzhledem k počasí pracovalo v interiéru. Zde byly provedeny omítky, vybetonována podlaha a položena část dlažby a postaveno sociální zařízení. Polystyrénovými dlaždicemi byl obložen strop a vyčnívající krovy zakryl korek. Opravy budou pokračovat i v příštím roce.

    O tom, že v Kyjově nějaké politické strany vůbec fungují, jsme se mohli letos přesvědčit hlavně díky volbám. Sami si můžete podle seznamu kandidujících stran ověřit, jak široké spektrum politických stran v Kyjově je. Bohužel (nebo bohudík?) se o jejich existenci většinou dovídáme pouze o volbách. Jinak nevyvíjejí žádnou činnost, která by byla pro obyčejného občana-nestraníka nějak viditelná.

    V polistopadové historii našeho města bylo čestné občanství uděleno již celkem třikrát, z toho dvakrát právě letos. Nejdříve to bylo udělení čestného občanství in memoriam Miroslavu Skálovi a potom udělení čestného občanství Vladimíru Nedvědovi.

    Letos 6. dubna by se dožil sedmdesáti let. I když se narodil v Brně, své dětství prožil v Kyjově, kde také vystudoval reálné gymnázium. Po maturitě studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, obor čeština, ruština, a protože se už během svých gymnaziálních studií věnoval ochotnickému divadlu, přidal ještě divadelní vědu. V letech 1949 - 1950 učil na dělnické přípravce ve Velkých Losinách, od r. 1950 do r. 1954 působil jako lektor ruštiny na Vojenské technické akademii v Brně. V r. 1954 se stal literárním redaktorem Československého rozhlasu v Brně a byl spoluzakladatelem literárního magazínu Na shledanou v sobotu. V roce 1963 onemocněl a odešel do invalidního důchodu. V letech 1970 – 1976 spolupracoval s loutkovým divadlem Radost jako lektor a příležitostný loutkoherec. Spolu s V. Pantůčkem a V. Fuksem stál u kolébky satirického divadla Večerní Brno a psal pro ně kabaretní pásma a satirické komedie. K jeho dílům patří např. Svatební cesta do Jiljí, Cesta kolem mé hlavy za 40 dnů, Uvěřitelné příběhy doktora Papula, divadelní hry Pozor, hodný pes, Anděl na střeše, Drak je drak, Angličan na rožni. Na většině divadelních her spolupracoval s V. Pantůčkem, spolužákem z kyjovského gymnázia, nebo V. Fuxem.
    Protože se Miroslav Skála svým dílem přiřadil do galérie významných osobností našeho města, byl mu na návrh zástupce starosty, pana Štěpána Poláška, udělen titul čestný občan Kyjova (příloha).
    Z rukou starosty převzala titul dr. L. Skálová. Slavnostního předávání se 30. června zúčastnili kromě zástupců městské rady a městského úřadu také hosté z Brna: V. Pantůček a V. Fux - spoluautoři Skálových her a kabaretů, a J. Sedlák, spoluautor biografie Humorista M. Skála.

    Ke slavnostnímu aktu udělení titulu čestný občan města Kyjova se sešli představitelé města, přátelé a samozřejmě samotný Vladimír Nedvěd v obřadní síni kyjovské radnice dne 29. září (příloha 1, 2 a 3).
    Generálmajoru letectva ve výslužbě Vladimíru Nedvědovi bylo čestné občanství uděleno za boj proti fašismu v letech II. světové války (příloha).
    Vladimír Nedvěd se narodil 27. března 1917 v Brně, své mládí ale prožil v Kyjově, kde také maturoval v roce 1936 na zdejším gymnáziu. Po maturitě studuje leteckou akademii v Prostějově. 9. prosince 1939 odchází přes Budapešť, Bělehrad, Istanbul a Bejrút do Marseille. Ve Francii vstupuje do československého zahraničního letectva jako poručík - navigátor. Po německé okupaci Francie je i s ostatními dobrovolníky evakuován do Velké Británie. V červenci 1940 je Vladimír Nedvěd přijat do Royal Air Force (RAF) jako Pilot Office a přidělen k 311. československé bombardovací peruti, jejímž příslušníkem byl až do r. 1944, z toho od 21. 8. 1943 do 3. 2. 1944 v hodnosti velitele. Během těch čtyř let nepřetržitého létání se zúčastnil mnoha náletů na německá města, nalétal stovky hodin nad Atlantikem, s letadlem havaroval, ve vzdušném souboji sestřelilo jeho letadlo dvě letadla německá, ve 26 letech se stal nejmladším velitelem “třistajedenáctky”. Za svou statečnost dostal vyznamenání za chrabrost Member of the Most Excelent Order of the British Empire (M.B.E.) a řád Distinguished Flying Cross (D.F.C.).
    Po několika měsících odpočinku je vyslán na Dálný východ a pomáhá se svým letadlem zásobovat Japonci obklíčené anglické vojáky. V říjnu 1944 se vrací zpět do Anglie, kde se seznamuje se svou budoucí manželkou, rodilou Brňačkou. Do konce války pak slouží na velitelství dopravního letectva RAF. Po osvobození se s manželkou vrací zpět do Československa a tady nějaký čas působí na letecké akademii v Hradci Králové a na Vysoké válečné škole v Praze. Po roce 1948 využívá první možnosti k útěku a zakotvuje opět v Anglii. V následujícím roce se stává jejím státním příslušníkem a létá jako důstojník dopravního letectva RAF po západní Evropě, v Súdánu a mnoha dalších státech světa. Doma v Československu je odsouzen za velezradu na 20 let žaláře. V roce 1990 píše svým přátelům do Kyjova: “…Za to vše, když jsem odletěl ze stalinovského komunistického Československa v dubnu 1948, mne odsoudili na 20 let žaláře za velezradu a dezerci. Tak svět odplácí. Doufám, že prezident Havel a jiní vše napraví...” A skutečně se dočkal. 11. 9. 1990 přilétá V. Nedvěd do Československa, aby převzal z rukou ministra národní obrany rehabilitaci a jmenování generálmajorem letectva ve výslužbě. V současné době žije Wing Commander Vladimír Nedvěd, M.B.E., D.F.C., nositel čtyř válečných křížů, generálmajor v.v. i s rodinou v Austrálii.
    Po slavnostním aktu předání čestného občanství zazpívali panu Nedvědovi jeho kamarádi z dob jeho kyjovského působení několik písniček z Kyjovska, malé děti v kyjovských krojích přednesli básničky. A právě tyto malé děti se panu Nedvědovi i jeho manželce líbily nejvíce.

    Už se zdálo, že také naše město bude mít vlastní humanitární nadaci, jejímž prostřednictvím budou moci občané přispívat ať už finančně, či materiálně na pomoc těm nejpotřebnějším. Nakonec se z otce myšlenky založení nadace Vlídný domov pana Karla Albrechta vyklubal obyčejný podvodník a prospěchář, kterému šlo především o vlastní kapsu. Ale abych nepředbíhala, vrátím se na samotný začátek.
    Na svém zasedání koncem minulého roku (20. 12. 1993) schválilo městské zastupitelstvo zřízení humanitární nadace Vlídný domov, jejíž zřizovateli byli manželé Albrechtovi z Kyjova-Boršova a Město Kyjov. Nadace měla pomáhat a prospívat dětem v dětských domovech a ústavech pro postižené děti, starým lidem v domovech důchodců, měla být nápomocna domům pečovatelské služby na celém Kyjovsku a v neposlední řadě měla její pomoc směřovat potřebným jednotlivcům v jejich domovech. Zprávy o zřízení nadace proběhly tiskem současně se žádostí ke všem občanům o finanční či materiální podporu. Velmi brzy se ale ukázalo, že nadace, lépe řečeno její finanční prostředky, měla sloužit především panu Albrechtovi. Ten si totiž, aniž by k tomu byl kýmkoliv z nadace pověřen, udělal několikrát výlet, do Prahy, kde se ubytovával v nejdražších hotelích (Atrium, Pyramida apod.). Jenom za ubytování v těchto zařízeních dlužil pan Albrecht kolem 70.000 korun. Další dluh udělal u pana Rudolfa Jelínka z Kyjova, od kterého si jménem nadace vypůjčil 30.000 korun, které však použil na osobní potřebu. A jakoby toho všeho nebylo dost, v novinách Špígl (které mají pověst bulvárního plátku plného neověřených informací a polopravd) uveřejnil články, které nejenže zpochybnily dobré jméno našeho města, ale také nadační činnosti vůbec. Z pochopitelných důvodů městské zastupitelstvo podalo na svém zasedání dne 30.5.1994 návrh na zrušení nadace Vlídný domov. Po dohodě s manželi Albrechtovými jako spoluzřizovateli nadace k tomu také skutečně došlo. Současně městská rada jmenovala likvidátorku nadace, která likvidaci provedla. I z tohoto smutného případu je vidět, že se najdou mezi námi i takoví, kteří dovedou těžit z dobré vůle a solidarity lidí. Není se proto co divit, že občané k nadacím ztrácejí důvěru.

    28. 3. navštívil Kyjov Miroslav Grebeníček, jeden z vedoucích činitelů Komunistické strany Čech a Moravy, který se při besedě setkal s příznivci a členy této strany.
    5. září zaplnilo bezmála osm stovek občanů všech věkových kategorií nejen estrádní sál domu kultury, ale i jeho přilehlé prostory. A proč ta velká skrumáž lidí? No protože v sále se konalo setkání kyjovských občanů s premiérem vlády České republiky a předsedou Občanské demokratické strany Václavem Klausem (příloha 1, 2, 3 a 4). Dříve než zasedl za řečnický pult v domě kultury, sešel se v restauraci Bonanza s některými podnikateli okresu Hodonín.
    9. září zavítal do Kyjova ministr školství Ivan Pilip. Protože jsem se ale o jeho návštěvě rozepsala již v kapitole Školství - Gymnázium, rač zvídaví čtenáři nalistovati právě na tuto kapitolu.
    14. 9. uspořádala zdejší pobočka České strany sociálně demokratické besedu s předsedou této strany Ing. Milošem Zemanem.